Autor: Q: Minulý týden jsme mluvili o negativní a pozitivní polaritě. Všiml jsem si něčeho, co se děje opakovaně, jen to neumím přesně popsat. Lidé někdy skrze sebe nechávají promlouvat negativitu, někdy zase pozitivitu.
Co jsem si dříve neuvědomil bylo, že když si o nich zafixuji svou představu jako pozitivním, moje interakce s nimi je taková. A když náhle začnou být negativní, snažil jsem se o nich přesto dále uvažovat v pozitivním smyslu. Nedíval jsem se na to, co bylo přede mnou v onen okamžik. Když se s nimi ale začnete dohadovat, řeknete jim, „O čem to sakra mluvíš?“ Nebo „Co se to děje?“ Akorát vás to rozhodí.
Všiml jsem si u toho, že onen člověk jednoduše tuto negativitu channeloval, jako by to ani nebylo jeho. I kdyby ten důvod byl jen pro moje pochopení, jak integrovat negativní a pozitivní aspekty. Pak jsem prostě jen řekl, „Aha, jasně,“ a prostě jsem to akceptoval.
Bashar: Skvělé!
Q: Ano, to bylo.
Bashar: Ano, uvědomte si, že v ten moment jste zcela odstranil myšlenku jakéhokoli negativního dopadu na vás.
Q: Ano, a nejen na mne. Myslím, že do značné míry také i u toho člověka…
Bashar: Velmi dobře.
Q: Protože, pak se snadno zacyklíte, pokud se s tím budete snažit něco dělat a vnímat to jinak než-li iluzi.
Bashar: Výborně.
Q: Ano, snažit se ro řešit jako něco reálného.
Bashar: Děkuji. V určitém smyslu to může být reálné, ale ano, velmi dobře.
Q: Ale víte, co tím myslím.
Bashar: Ano, děkuji.
