Autor: Q: Mám takový zvláštní vztah s majitelem společnosti, kde pracuji…
Bashar: Dobře.
Q: Ocenil bych, kdybyste mi mohl říci cokoli o této situaci.
Bashar: A jaká je vaše definice této situace?
Q: Mmmm. Jeden z majitelů společnosti na mne má velice silnou reakci. Jsem jedním z nejvýkonnějších lidí u nás. Ale ať udělám cokoli – alespoň jednou týdně – dostane obrovský vztek.
Bashar: Dobře.
Q: Vím, že to nějak spolu-tvořím…
Bashar: Nu, dobře. Ale to nezbytně neznamená, že když jste s někým v interakci, jsou jejich činy vaším 100% zrcadlem. Může to být prostě umožnění toho, že si v dané situaci najdou to, co potřebují vidět. A vy z toho zase získáte to, co chcete vidět vy. Není to ale tak, že jsou určité situace pro obě strany stejně relevantní – stejným způsobem nebo stejné úrovně. Rozumíte?
Q: Ocenil bych, kdybyste mě to mohl trochu více osvětlit.
Bashar: Probral jste to s onou osobou?
Q: Vyhrožoval mi už třikrát, že mě vyhodí, a to před celou firmou…
Bashar: Zeptal jste se na důvod?
Q: Hmmm.
Bashar: A?
Q: Nedostal jsem odpověď. Protože podle mě žádný neexistuje.
Bashar: Dobře, a přejete si zde setrvat?
Q: Popravdě? Ne.
Bashar: No tak?
Q: Ale chtěl bych tam ještě chvíli pobýt.
Bashar: Proč?
Q: No, je to můj příjem.
Bashar: A?
Q: A…
Bashar: Ano?
Q: Mám docela velké výdaje.
Bashar: Proč si myslíte, že si nebudete schopný přitáhnout okolnosti, které budou podobné? Nebo dokonce lepší? Umožníte tomu člověku, aby převzal zodpovědnost za to, vás „vystrčit ze dveří“, když víže, že sám chcete jít?
Q: No, on mě nemůže jen tak vystrčit. Jsem jeden z nejlepších.
Bashar: No, ale vytváříte si symbol, který by mohl vytvořit rozpor, jež vás pak donutí odejít za negativních okolností, místo toho, abyste si dovolil se z toho ponaučit, že máte příležitost si uvědomit, že chcete být ve skutečnosti někde jinde. Je to čistě návrh. Jaký z něj máte pocit?
Q: No, chápu, že chci být někde jinde.
Bashar: Kde?
Q: Nemám ponětí.
Bashar: Dobře. Zkuste si představit svou více expandovanou verzi sebe sama, která činí to, co jí baví – kdybyste nebyl tam, kde jste nyní. Dokážete si to představit? Obraz nebo hru. Co byste raději dělal? Vidíte se tam dělat něco, co zde nemůžete?
Q: Zcela jistě.
Bashar: A nyní, možná si říkáte: „Nevěřím tomu, co vidím.“ Možná je to to, co máte na mysli. Souhlasí?
Q: Jako věřím, jen nevidím časový horizont.
Bashar: Ach, to načasování! Dobře. Miluji tuhle techniku! Jsem z ní nadšený, nazývá se „hranice uvěřitelnosti“. Jste ochoten být velice upřímný a mluvit na rovinu?
Q: Ano.
Bashar: Dobře. Vytvořte si obraz sebe sama jako extatického, bohatého, spontánního a nic neřešícího umělce. Ano?
Q: Rozumím.
Bashar: Dobře. Vnímáte, že budete schopen být tímto já bez jakýchkoli pochyb, třeba za deset let?
Q: Ano.
Bashar: Dobře. A co za pět let?
Q: (Pauza) Ano.
Bashar: Proč jste zaváhal?
Q: No, protože je to dost bohatství na pět let na to, kde jsem nyní.
Bashar: Dobrá. Chcete to zkusit znovu? (Smích) Dobře. Jste si 100% jistý, že jste si schopen vytvořit tuto vysněnou realitu za 10 let?
Q: Ano.
Bashar: A proč jste si tak jistý, že za 10 let je to možné?
Q: Nemám ponětí. Řekl jste mi, abych o tom nepřemýšlel a tahle odpověď prostě přišla sama.
Bashar: Skvělé! JInými slovy ale prostě víte, jaký čas je pro vás dostatečný, souhlas?
Q: Ano.
Bashar: Dobře. Zeptám se tedy, je 9 let dostatečná doba? Když si za 10 let jste schopen vytvořit životní styl dle své preference, bude stačit 9?
Q: Jistě.
Bashar: Věříte tomu?
Q: Ano.
Bashar: Dobře, a co takhle 7 let?
Q: A pochyby jsou tu.
Bashar: Za 7 let?
Q: Ano.
Bashar: Dobře. A jak ty pochyby vypadají? Kdo je ten malý hlas, který říká: „Nevím, jestli to zvládnu za 7 let?“. Čemu byste musel uvěřit, aby to trvalo víc než 7 let? Co bylo těmi pochybami?
Q: Hmmm.
Bashar: Jaký je rozdíl mezi tím zvládnout to za 10 nebo 7 let? Co je tím zásadním rozdílem mezi těmito scénáři? Jak se vidíte schopný v rámci 10 let, přičemž ne-schopný za 7?
Q: Nejsem si jistý. Ekonomika a načasování?
Bashar: Ekonomika a načasování. Dobře. Můžete být konkrétnější? Říkáte mi – jak si to interpretuji – že si nedovedete představit své bohatství v rámci 7 let, ale 10 je dostatek. Je to to, co říkáte?
Q: No, jak to řeknete takhle, nejsem si úplně jistý…
Bashar: No, dobře. Co tedy říkáte? Jaký je rozdíl mezi těmi 10 a 7 lety ve vaší schopnosti se stát tím „obrazem“? Vy všichni toto můžete vyzkoušet jako techniku na to, co vás nejvíce baví.
Q: Je mi líto, že jsem tak váhavý a zdržuji.
Bashar: Co prosím?
Q: Hmmm.
Bashar: Chtěl jsem po vás omluvu?
Q: Ne. (Někdo z publika se ozvě a říká: „Ano, říkal jste – anglicky I beg your pardon – prosím o pardón.“)
Bashar: Výborně. Tak zpět k tématu. Vidíte, začínáte být vtipní jako já a to mám rád! Díky, že ke mně mluvíte jako moje rasa. Dobrá! Já tedy přestávám prosit a vy už se neomlouváte – dokážete říci ten rozdíl? Vytváříte si ve své hlavě předpoklad určitého typu struktury, o které si myslíte, že nutná pro ekonomiku za deset let? A zároveň není možná za 7 let? Je to tedy o tom a musel byste lépe proniknout do ekonomiky?
Q: Ne.
Bashar: Dobře. Jaký je tedy rozdíl mezi 10 a 7, tedy krom čísla 3?
Q: Čím více o tom mluvíte, tím menší cítím.
Bashar: Díky, to beru jako kompliment.
Q: Jistě, prosím, klidně.
Bashar: Uvědomujete si, že stejně nasloucháte ve skutečnosti jen sám sobě?
Q: Ano.
Bashar: Dobře. Sám vidíte, že to není nutně o nějaké analýze, ale o odhodlání o něčem mluvit – čím více o tom mluvíte, tím se všechny možnosti stávají ekvivalentní.
Q: Ano.
Bashar: A tyto definice nejsou vytesány do kamene. Nepoužíváte definice, které symbolizují základní zákony stvoření. Vytváříte pouze ty, které jsou důsledkem přesvědčení vaší společnosti a těch, ve které jste uvěřil. A to dělat nemusíte. Můžete uvěřit i v něco jiného. „Prodejte je“. Pak si za to kupte jiné přesvědčení. Dostanete je za dobrou cenu. Někdo tam venku tohle přesvědčení bude chtít – to přesvědčení, které vy už nepotřebujete. Čím méně rozdílu tedy budete činit s ohledem na čas a prostor, tím flexibilnější budete vy i vaše realita. V každý moment jste schopen si vytvořit realitu, kterou chcete právě teď. Je to jasné?
Q: Ano.
Bashar: Věnujte pozornost tomu scénáři, který jste si vytvořil. Viděl jste se jako extatického a bohatého umělce. To jste vy. A jediná věc, co odděluje vás z přítomného okamžiku a vás odtamtud, je předpoklad, že vy tam jste ve skutečnosti někde tam, a ne TADY.
Jediné, co musíte udělat, je, být oním já, jednat jako takový člověk. Dělejte věci, které se v této realitě vidíte dělat a tímto já se stanete. A protože se stanete touto frekvencí, budete mít život takového člověka. To vám zaručuji. Protože frekvence, kterou jste, je realitou vaší zkušenosti. Nemůže to být jinak.
Q: Rozumím.
Bashar: Dobře. Taky si nemusíte nadávat, když to potrvá déle, než si představujete – nehledě na to, jak dlouho to potrvá. Jakkoli se to povede, je v pořádku. Jen si uvědomte, že máte schopnost, jít kamkoli chcete – právě nyní! Rozumíte?
Q: Ano.
Bashar: Pomohlo vám to?
Q: Ano. Můžu se zeptat ještě na jednu věc?
Bashar: Ano.
Q: Jsem prostě zvědavý na onen vztah, který spustil onu reakci a moje následné tázání a vaši odpověď – čehož si velice vážím. Ale stejně…
Bashar: Ona osoba dělá divadlo. Jednou byla vaším potomkem.
Q: Děkuji.
Bashar: Rádo se stalo.
Q: Díky moc. Je to vše?
Bashar: Ano.
Q: Bylo to vynikající.
Bashar: Děkuji.
