Autor: Q: Zajímalo by mě, když spíme, stárneme skutečně pomaleji?
Bashar: Ano, to proto, že žijete v přítomném okamžiku. To, co si pamatujete jako „sen“, je spíše vaším přirozeným stavem. Nezapomeňte, že sníte právě nyní. Sníte svou „fyzickou realitu“. A i když ji zažíváte jako něco, co se vám zdá mnohem „skutečnější“, uvědomte si, že je právě ona spíše tím „snem“ – snem o času a prostoru. Když se probudíte, nebudete čas ani prostor zažívat v takové míře.
Hlavní pointou je, se naučit být jako malé děti. Naučit se žít v přítomnosti. Čím více budete v přítomnosti, tím méně času budete „tvořit“. A také ho méně zažívat. O to méně pak budete stárnout. Chápete? Vytvoří to ve vás jakousi bezvěkost. Umožníte si tak existovat ve Věčném Nyní a zažijete to, čemu říkáte delší prodleva, i když to není to, co se ve skutečnosti děje. Protože čas je iluze.
Možná díky limitaci jazyka je to trochu nejasné, ale představte si to jako „přeskakování mezi momenty“. Přemísťujete se a „vkládáte“ sami sebe na různá místa v čase. Ostatním, kteří jsou ještě v čase zakotveni, se zdá, jako byste žili déle, ale doslovně to tak není. Zažili jste Nekonečnost, tedy myšlenku přerušení nebo rozpuštění času. Prostě jste toho v tomto Nekonečném Okamžiku zvládli více. Když se totiž neřídíte časem, můžete zvládat zároveň více věcí, či řekněme více než jste zvyklí.
Důsledkem může být, že sice vypadáte stejně, ale jste ve skutečnosti mnohem starší. Vaše zkušenost delšího života není nijak závislá na tom, jestli tento fakt někdo jiný akceptuje nebo mu věří. Je to pouze na vaší akceptaci, že je to možné a pro vás vhodné.
