ADAMUS: Takže, milá Shaumbro (tak Adamus nazývá skupinu lidí se specifickou energií, svou „třídu“), mluvili jsme o tom naposledy v našem rádiovém vysílání. Povídali jsme si o problému sebedůvěry nebo důvěry obecně a je nesmírně důlěžité, abyste věděli, kde se v tomto ohledu nacházíte.
Není potřeba to vyjádřit číslem, ale zeptejte se sami sebe, důvěřujete si?
Důvěřujete svému tělu?
Věříte svým volbám?
Důvěřujete svým rozhodnutím?
Důvěřujete… důvěřujete Duchu?
Věříte v život?
Důvěřujete v život takový, jaký je nyní – pln chaosu? Dokážete být zcela sami sebou? Postavit se doprostřed skupiny lidí a začít zpívat? Udělat něco pobuřujícího? Věříte skutečně tomu, že celá tato etapa vašeho života, ve které se nacházíte a kterou nazýváte vaše duchovní osvícení / probuzení, je skutečná? Nebo je to jen další nesmysl? Proto toto téma otevírám a trochu jej akcentuji, aby vás to probudilo – abyste zjistili, jak jste na tom se sebedůvěrou – protože odsud dál to bude těžké nebo řekněmě obtížné expandovat, pokud neznáte svou úroveň sebedůvěry. Není to ani tak o tom, abyste si věřili na 100%, ale spíše o porozumění tomu, proč nedůvěřujete některým svým částem.
Mluvili jsme o tom minule … dovolte mi vám dát příklad. Řekněme, že se zítra ráno probudíte a bude vám fakt špatně, budete se potit, těžce dýchat, zvracet. Co bude to první, co uděláte? Poběžíte na záchod, doufám. (smích) A potom? „Co jsem udělal(a) špatně? Snědl(a) jsem něco špatného?“ Klik, klik, klik, klik, analýza vaší myslí, zvažujete všechny možnosti. No a potom? „Co se mi to Duch / Duše snaží říci?“ Následně, „Možná je moje tělo nad mou duší, podívejte se na mě, začínám být nemocný / nemocná.“ Pak se s tím vypořádáte po svém – mnoho „uvolnění“ na záchodě. Pořád se ale cítíte špatně, a tak se rozhodnete si sednout k počítači a udělat trochu práce. V tom zazvoní telefon a vy s sebou škubnete, a když tak učiníte, shodíte si počítač a ten nakonec zadoutná a úplně shoří. „To snad ne, to bude zase den!,“ řeknete si. „Proč jsem tak rozhozený / rozhozená? Co dělám špatně? Proč se mi to děje? Útočí na mě strašidla? Nebo mimozemšťani? Možná tu mám v domě někde negativní energii… Asi bych měl(a) zavolat někoho, aby mi tu udělal feng shui a všechnu tu negativní energii poslal pryč než to tu zcela ovládne.“
A tak se s tím nějak vyrovnáte. Uhasíte oheň. Následně si uvědomíte, že jste bez počítače. Naskočíte do auta – a je vám jasné, co přijde pak – zamíříte si to do obchodu s počítači. A když tak jedete po ulici, přemýšlejíce o vašem doposud tragickém dni, náhle nabouráte. Nikdo sice není zraněn, ale z vašeho auta jde kouř – je to jako s vaším počítačem, jen to má kola. Auto je totál. A vy si řeknete, „Co jsem zase udělal(a) špatně?“ Když to tedy sečteme… ach, a mimochodem, přitom, jak stojíte a čekáte na policii, si uvědomíte, že jste si zapomněli svůj řidičák a techničák. Nechali jste si je doma a když teď vytasíte svou peněženku, prohledáváte ji, tak k vám někdo přijde, ukradne ji a začne utíkat. Říkáte si, „Měl(a) jsem radši zůstat v posteli!“
Ne. Špatná odpověď.
Ptám se – dokážete si věřit natolik, že víte, že to, kde se teď právě nacházíte, je perfektní? A dokážete se hlasitě zasmát? „Ha, ha ha. Vím, že jsem si tohle vytvořil(a). Nebyl to Bůh. Adamus, hmm, ten to také nebyl. (smích) Ani negativní entity. To já to byl(a).“ Dokážete být na takové úrovni sebedůvěry a říci, „Sakra, to je teda jízda!“ Nebo alespoň, „Vím, že od tohoto momentu se to pohne kupředu.“ To je důvěra. To JE důvěra. Ještě bych mohl přidat pár věcí do scénáře, když přijíždí policie…ale ne, nebudu to dělat. To je tedy ona důvěra. Každý den dostáváme – naše Crimsonova rada – tisíce stížností od Shaumbry po celém světě. „Proč se mi tohle děje?“
No, odpověď, kterou vám dáme, je vždy stejná – vytvořili jste si to.
„Proč se mi v životě dějí tyhle věci? Ach, to musí být jistě proto, že bych teď měla vzít tu hodinu o krystalech, určitě taky potřebuju ty, no vitamíny, a …“ úplně se do toho zamotáte.
Co kdybyste získali takovou úroveň sebedůvěry, že víte, že to, co se děje, je implicitně perfektní? Co když všechny tyhle věci, co se vám dnes staly … co když si zavoláte domů taxi a přitom někoho poznáte – možná taxikáře, možná někoho jiného – potkáte někoho, kdo pro vás bude darem, možná z toho budou peníze, možná láska, přátelství, poučení, cokoliv.
Možná jsou všechny tyhle události, které se vám staly, součástí něčeho většího, co jste si pro sebe připravili, respektive ta vaše část, kterou nazýváte duše, která… řekněme, že ji moc nezajímají tyto lidské incidenty. Chce být s vámi – a sami jste si o to řekli. A když jste tak učinili, spustilo to nezastavitelnou dynamiku – a bude to pokračovat, než se tak stane. Díky bohu za to, že je ve vaší duši moudrost, která…vaše duše tyto události nevytvořila, přesněji to byla energie mezi vámi a vašim božstvím, energie, kterou jste uvedli do pohybu a která zpět přináší manifestované zkušenosti, aby toto všechno umožnila. A bude v tom pokračovat. Bude jich více.
Vaší duši je jedno, jestli jste si sešrotovali auto, protože aut je tu spousta. Nezajímá ji ani váš počítač, protože už bylo stejně načase ho vyměnit. Koupit lepší, protože jste na něm nemohli dělat to, co jde dělat se zcela novým. Nezáleží jí na tom, jestli jste se ráno pozvraceli z podoby, protože to pomohlo z těla dostat toxiny, které v něm byly uložené pěkně dlouho. Nic z toho duši nezajímá, protože ona – vy – máte k dispozici hlubší porozumění a hlubší moudrost.
Co tedy věci komplikuje? Onen lidský aspekt. Lidský aspekt nemá rád změnu, nechce se posunout dopředu. Ve skutečnosti si ani nedůvěřuje. Opravdu ne. Nevěří si, protože lidský aspekt ve skutečnosti není skutečný. Je uměle vytvořený. Je to akt, který v sebe nevěří proto, že ví, že se jedná jen o hru, ale naneštěstí, vy to ještě nevíte – zatím. Všechny ty události – zlomená noha, ztráta zaměstnání, cokoliv. Co kdybyste plně důvěřovali? Nasadili velký úsměv a řekli, „Moje vlastní vedení ode mne samotné/ho orchestruje tyto události, aby mi pomohlo, aby se věci posunuly kupředu, abych se vyvíjel(a).“
Otázkou tedy je, dokážete si takto důvěřovat? Skutečně velký otazník. Dokážete mít takovou úroveň sebedůvěry, i když cítíte obrovskou úzkost, jako naposled, a řeknete, „Všechno v mém životě je v perfektním pořádku“. Když vám uletí letadlo, když uklouznete na ledu, spadnete a rozhodíte si záda. Dokážete skutečně VĚŘIT? Tak dokážete?
No a pak se stane něco zajímavého. Řeknu vám, jak to skončí. Když tak učiníte a zvolíte si to, nebude nadále potřeba, aby se vám tyto věci děly. Protože tím rozhodnutím a aktem sebedůvěry jste se již pohli z místa.
Určitá vaše část se lekne, „Ach můj bože, když tedy budu věřit, přijdu o svou práci, můj partner ode mne odejde a můj pes umře! Ach můj bože, to snad ne!“ To proto, že si nevěříte na 100%, ale na 20, 80 nebo 70. Na číslech nesejde. Pokud je tu jakákoliv míra nedůvěry, i kdybyste byli na 99% sebedůvěry, je to pořád to samé. Pořád stejné. Takže nezáleží na tom, jestli někdo řekne, „důvěřuju si na 20%.“ Je to stejné, jako na 99,9%. Prostě si nedůvěřujete. Nevěříte. Velice důležitý bod.
Teď se zhluboka nadechněte. Mohl bych…tedy, vy mi dneska dáváte s tím nadměrným analyzováním! Ach! Slyším všude, „Ale jak si mám začít důvěřovat?“ Učiňte rozhodnutí a zhluboka se nadechněte. To je vše. A pokaždé když…to na vás přijde… Po celý další týden nebo 10 dní, týden až 10 dní, budete zažívat události, které vám tento moment týkající se sebedůvěry připomenou. Něco se stane – neřekl jsem co, ale něco – a to vám připomene, spustí ve vás vzpomínku tu diskuzi, kterou vedeme právě teď. Umožní vám to udělat vědomé rozhodnutí. „Skutečně si věřím?“ Nebo zase spadnu do drama, pochybování o sobě, do pocitu, že si to doopravdy nezasloužím?“ Zažijete něco nevšedního. Zkuste si to někam zapsat. Napište o tom třeba krátký příbeh. Pomůže vám to uzemnit onu energii a také to bude vhodné pro následující knihu, kterou spolu napíšeme.
