Autor: Pro empatického člověka je pozitivní stav bytí přirozený. Když se cítíte špatně, je to proto, že je to naučené, podmíněné chování. Abyste se mohli začít cítit dobře, nelze za žádných okolností učinit negativní pocity jako něco špatného.
Když se necítíte dobře, neznamená to, že jste udělali něco špatně.
Pouze to indikuje, že jste součástí kolektivního podmíněného programování.
Neznamená to ovšem, že jste naletěli na nějaký kosmický trik. Naopak, každý moment uvědomění si takovýchto vzorců podmiňování je prostorem pro jejich uzdravení.
Jak by se člověk mohl jinak uzdravit, pokud by bylo nevhodné se těmto věcem postavit tváří v tvář a procítit je?
Co kdyby jednou špatný pocit nespustil okamžitou potřebu se cítit lépe? Kdybychom se na moment zastavili a řekli si: „Uznávám, že když se necitím dobře, je to podmíněný a naučený stav a každý takový moment je prostorem pro uzdravení.“
Pokud vás nepříjemné pocity nedonutí, abyste se hned hnali za nějakou fantazií nebo se ztratili ve snu ega o odporování přítomnosti, budete schopni přijmout a vnímat tyto pocity jako rozhodující momenty expanze na vaší cestě (duše).
Paradoxně, čím více respektujete negativní pocity jako bránu a milníky transformace, žačnete se díky této širší perspektivě cítit lépe.
