Matt Kahn – Jak zánět ovlivňuje naše emoce

Obvykle je slovo zánět asociováno s různými způsoby, kterými naše těla reagují na svoje okolí. To může zahrnovat reakce na určité typy jídla, ve kterých jsou alergeny schopné produkovat zánětlivé nebo toxické reakce v těle. S tím souvisí také naše lidské ego. To se realizuje právě, když naše osobnost „dostane zánět“.

Když například vidíte někoho, kdo je rozzlobený, je ve stavu emočního zánětu. Tvrdit, že takovýto člověk je ve svém egu může být pravdivý výrok, ovšem skrze oči Vesmíru jste schopni vidět, že je to pouze „alergická reakce“ na jeho podmíněný stav bytí.

To znamená, že ego je vlastně taková alergie na nevědomí, kterou jsme sem přišli vyřešit.

Když je ego aktivní, je vaše vnitřní nevinnost přepnuta do zveličeného módu.

Jakmile začnete ego vidět jako zánět osobnosti, zjistíte, jak často se dokážete dostat do stavu „opuchnutí“. Ať už díky potřebě mít vždy pravdu, defensivním postojům, nebo v reakci na nespravedlnost, vytváří zánětlivá osobnost dojem přehnaného vnímání života. Pokud člověk žije s alergickou reakcí na vibraci planety, zesílená úroveň vědomí ho tak nutí oscilovat mezi duchovními výškami a nížinami. To může způsobovat mnoho utrpení, dokud nezačne kultivovat lásku jako bohatou formu energetické medicíny, která navrací osobnost do její původní formy.

Rozeznáváme tyto 4 základní typy zánětu:

1. Zánět povýšenosti. Ten je charakterizován ego strukturou, která se živí potřebou mít vždy pravdu a učinit tak ostatní „chybujícími“. I v případě, když člověk říká něco, co je zcela odpovídající a správné, jeho zanícené ego musí učinit další argument za cílem být ještě pravdivější a správnější než ostatní. Tento typ ega žije pro svoje „poslední slovo“ – a to, i když se obě strany shodnou na daném tématu i perspektivě. Předmětem tohoto zanícení je tedy „mám vždycky pravdu“.
2. Zánět oběti. Tento druh zanícení znamená, že ego věří, že je vždy obětí okolností. Toto vnímání pak způsobuje, že i když se zdá, že život jde člověku tak, jak si představuje, stane se vždycky něco, co ho obrátí vzhůru nohama. Diskriminované ego se tak upjatě drží svých soudů, přesvědčení a názorů jako důvodů, proč je jeho život chaos. Ať je to již víra ve světlo versus temnota, dobro proti zlu, jedná ego oběti obvykle jako iniciátor zmatku, který zaručeně přináší bolest nebo zlomené srdce díky reakcím ostatních na jeho chování. Dokonce i když okolí vůbec nereaguje, ego oběti využívá tuto „reakci“, jako důvod pro to, se cítit neviditelné či podřadné vůči okolnímu světu.
3. Zánět nárokování. Objevuje se, když člověk věří, že je jeho právem mít vše, co chce, přesně kdy to chce, klidně i na úkor ostatních. V tomto zanícení ego věří, že každý je jen prostředkem pro splnění jeho přání a potřeb bez ohledu na ostatní a jejich zkušenost. Tématem toho ega je tedy „A co já?“. I přes to, že mu ostatní posluhují, nenachází naplnění ve svých nekončících přáních a požadavcích. Věří, že kontroluje všechny lidi kolem.
4. Zánět strádání. Tento typ ega se necítí být naplněný nehledě na to, kolik pozornosti má od svého okolí. I když mu lidé úpěnlivě naslouchají, vždy se plíživě střetává s pocitem neviditelnosti, nedocenění nebo nevyslyšení. Strádající ego se tak často cítí nepochopeno, bez ohledu na to, kolik času, zájmu nebo pozornosti získává od ostatních. To jej činí ještě více hladovým. Pokud je toto zanícení aktivní právě ve vás nebo v někom z vašeho okolí, může to být velice vyčerpávající zkušenost.

Přestože můžete v sobě nebo v ostatních lidech rozeznávat tyto jednotlivé typy, obvykle se vyskytují jako kombinace těchto aspektů či se proměňují z jednoho na druhé jako počasí. Viděl jsem struktury ega, které jsou kombinací všech čtyř typů zároveň. V každém tomto typu zanícení je vždy střípek pravdy.

Pokud budeme pohlížet na ego více skrze naše srdce, získáme více trpělivosti a soucitu při našich denních setkáních. Místo zesměšňování nebo trápení lidí v našem životě tak můžeme vidět jejich božské světlo tančící ve hře zesíleného vnímání. Přestože schopnost vidět v tomto případě může být díky zanícení osobnosti jistě limitující, jakýkoli čas strávený v zárodku ega vás připravuje na probuzení do skutečné Pravdy všeho.

Matt Kahn je duchovní učitel, empat a spisovatel. Tento úryvek je překladem z jeho nejnovější knihy „Whatever Arises, Love That“.
Zdroj: http://www.synchronicity.io/how-inflammation-affects-your-emotions/

Přeložil, Ladislav Šulc.

Komentář:

Dle mého názoru neexistuje výjimka, člověk, který by nikdy v životě nereagoval jako jeden z těchto typů ega či jeho kombinace. Náš život není soutěž a pokud budeme přivírat oči a říkat si, že nás se výše uvedené netýká, uvěřili jsme jen v další ze strategií ega. Důležité je po krůčkách získávat více uvědomění o sobě samých a rozpoznávat tak situace, kdy jednáme reaktivně z ega. Kdy jsme schopní daný trigger transcendovat (podívat se na něj s odstupem) a vidět (i když se tak stejně zachováme), jak se chováme, bez toho, abychom se soudili a nadávali si. Posunovat se dále a každý takový náš aspekt integrovat.

Někteří z vás se mohou ptát: „A co to jako sakra ta integrace je, co to jako znamená? Jak to mám asi udělat, ty chytráku? Neznáš můj život, nevíš, co mám za sebou…“ Nevím a nebudu se s vámi porovnávat, ani vám váš příběh rozporovat či ho jakkoli snižovat (mimo jiné jsem se v podobné situaci/reakci přistihl sám několikrát). To je, moji milí přátelé, zrovna onen příklad toho, že je čas dát sami sobě více pozornosti a lásky a nehledat vinu ve svém okolí. To neznamená, že nebudeme mít vymezené hranice sebe sama a necháme se sebou vláčet. Jen se můžeme učit pozorovat blíže tyto vnitřních pochody. Lépe naslouchat sami sobě a objevit tak skrytá přesvědčení, které způsobují právě tyto zanícené emoce. Integrací se tedy rozumí nesouzení oněch negativních aspektů a jejich přijetí. Vědomí toho, že jsou naší právoplatnou součástí. Když si například představíte svůj zoufalý vnitřní hlas jako malé dítě, snažili byste se ho také zbavit nebo umlčet? Zkuste ho jednou nechat promluvit (lépe tolikrát, kolikrát bude potřeba), validovat onu emoci, jeho hlas, právoplatnost tu být, a uvidíte, že se postupem času utiší sám. Tak to alespoň vnímám já a zároveň se učím/praktikuji sám na sobě. Věřte svojí intuici a nebuďte na sebe tak tvrdí;)