Autor: Potkali se Mistr a student. Tento student zápolil se svou minulostí. Nebyl schopen ji propustit a posunout se dále. Mistr tedy popřemýšlel, jak studentovi pomoci.
Nejprve Pavlovi naslouchal – tak se student jmenoval. Ten láteřil o problémech z minulosti. Jak se bál a pochyboval o sobě. Jak se nechtěl zbavit výčitků a viny, až se staly součástí jeho osobnosti.
Dalšího dne se Pavel znovu objevil a Mistr již měl svůj plán, který měl umožnit, aby Pavel dokázal vidět věci jinak. Navrhl, aby si spolu zahráli jednoduchou hru mincí – „panna nebo orel“. Mistr minci vyhodil do vzduchu, ta přistála na jeho ruce. Pak ji otočil a takhle učinil několikrát za sebou, přičemž zaznamenával výsledky. Panna, orel, orel, orel, panna, orel, orel, orel. Pak se Pavla Mistr zeptal, co bude následovat. Co padne? Panna nebo orel? Pavel se na chvilku zamyslel a odpověděl, že šance na padnutí panny je asi 80 nebo 90 procent, protože orel teď byl několikrát za sebou.
Mistr se usadil a v tichosti pro sebe zaculil. „Ne Pavle, mýlíš se. Mince má pouze dvě strany, takže šance, že padne jedna z nich, je vždy 50 na 50 procent. Předpokládal jsi, že to, co se stalo předtím, představuje nějaký vzorec, což není pravda.“
„Nezáleží na tom, co bylo, to s přítomným okamžikem nemá co dočinění. Tedy pokud nechceš ve svém životě opakující se vzorce!“
Já jsem v přítomném okamžiku nepovažuje události z minulosti za relevantní. Nesoudí je, ani jich nelituje. To lidský aspekt tak činí. Je to typ lineárního myšlení, ve kterém člověk žije. Existence se ale vždy nachází v přítomnosti, vždy v novém aktuálním momentu a lze ji vidět jako onu minci. Nehledící na události minulé, natož s lítosti. Výsledkem je vždy panna nebo orel, ale ne na základě toho, co padlo předtím.
„Minulost je pro mistrovské „Já jsem“ bezpředmětná, rozumíš tomu, Pavle?“
Pavel si to uvědomil. Neustále žil na základě toho, co si pamatoval, že se stalo a dle toho soudil události následující. Zapomněl žít tady a teď, tedy v momentě přítomném, kdy nerozhoduje nic z toho, co předcházelo.
