Ocyphius – Deprese, část II.

Představte si, že se bůh rozdělil na nekonečné množství svých Já. Jste tedy i vy bůh? Pokud dokážete říci, že ano, výborně. nyní se podívejme společně na onu odpověď „Ano“, kterou jste právě vyjádřili. Víte, že jste bůh nebo tomu věříte? Skutečně vidíte sami sebe jako boha?

Pokud se oddělujete od celku, pak odvozujete boha od svého okolí a vidíte jej jako něco externího. Řeknete si, ano já jsem bůh, ale pak je ještě Bůh. Ne. Vy jste Bůh, který se skrze sebe sama poznává v iluzi separace.

Dozajista jste Bohy. To znamená, že i lidé kolem vás jsou také. Když tedy vidíte kolem sebe někoho a bojíte se, že na vás přenáší svůj strach, nemyslete si, že tento člověk není jeden z vašich aspektů. Tedy aspekt Boha. Co tedy dělat s oněmi pocity?

Dívejte se na ně z perspektivy lásky. Když se na daného člověka dokážete dívat jako na entitu, jež je sama o sobě bůh, součást Boha, uzdravujete tím ve vlastní verzi vaší reality tuto ideu limitace neboli omezení. Uzdravujete je, což zároveň uzdravuje i vás. Protože jste bohy, součástí Boha, ve skutečnosti JEDNO.

Pokud jste tedy schopní vnímat lidi kolem sebe jako svrchované bohy, posíláte tím jim i lidstvu i všemu, co jest signál, jímž jim umožňujete, aby tak i oni viděli sebe sama.

Když se ve vaší realitě objeví něco, s čím nechcete mít „co dočinění“, spolutvořit. V pořádku. Řekněte sbohem a nechte to jít. Nebo si představte setkání s ostatními lidmi, kdy každý z nich vyjadřuje svůj názor a nic z toho s vámi neresonuje. Prostě běžte pryč za svým dalším přítomným okamžikem. Nemusíte se do ničeho nutit.

Většina z vás je přesvědčena, že někde musíte být nebo že něco musíte dělat. Vůbec ne.

Často také poměřujete určité pocity, obavy jako velké nebo malé. Hloupost. To vše je strach. Přišli jste sem proto, abyste onu temnotu proměnili do světla. Uzdravili lidstvo a rozpustili tuto iluzi za pomoci jedné věci.

Lásky.