Nu. V průběhu času se vývoj západního myšlení, založený na keramickém modelu světa, dostal do potíží. A změnil se na to, čemu já říkám plně automatický model či obraz světa. Jinými slovy, západní věda byla založena na myšlence, že existují zákony přírody a tuto myšlenku získala od judaismu, křesťanství a islámu.
Pročež hrnčíř – tvůrce světa na počátku věcí – stanovil zákony a zákon Boží, které jsou také zákony přírody. Říká se jim logos. A v křesťanství je logos druhá osoba z trojice, inkarnovaná jako Ježíš Kristus, který je tím dokonalým příkladem božského zákona. Tíhneme k myšlence, že celý fenomén Přírody reaguje na zákony, zákony světa, které jsou jistým způsobem jako kolejnice, ve kterých jezdí tramvaj, anebo vlak – – a tyto věci žijí svým životem a všechny události na tyto zákony reagují.
Znáte tu rýmovačku: Byl jednou mladý muž, který si řekl: „Ajajaj, začíná to vypadat, že jde to v kraj, že stvoření jsem, co se pohybuje v určených drahách, kde se nechybuje. Že nejsem autobus, vypadám na tramvaj.“ Takže tu máme myšlenku, že existuje jakýsi plán a vše tomuto plánu podléhá a slouží. V 18. století zaujali k této myšlence podezření západní intelektuálové. Předmětem jejich podezření bylo, zda je nějaký Zákonodárce; zda-li existuje architekt vesmíru. A zjistili, nebo si to odvodili, že nemusíte vycházet z toho, že existuje. Proč? Protože předpoklad Boha nám nijak nepomůže v utváření předpovědí.
Jinými slovy, řekněme to takto: Pokud je účelem vědy vytvářet predikce na téma, co se stane, je potom věda v podstatě proroctvím. Co se stane? Studiem chování minulosti a jeho pečlivým popisem můžeme předpovědět, co se stane v budoucnu. To je celá věda. Abyste to mohli udělat a abyste mohli tvořit úspěšné předpovědi, nepotřebujete k tomu Boha jako hypotézu. Protože to nic neřeší. Pokud řeknete, že „Vše je řízeno Bohem, Bůh vše kontroluje“, vaši předpověď to neovlivní. A tak udělali to, že se hypotézy Boha prostě zbavili. Avšak zachovali princip zákona! Protože pokud můžete předvídat, pokud můžete studovat minulost a popsat, jak se věci chovaly, a najdete určité pravidelnosti v chování vesmíru, nazvete to zákon. Ačkoli to nemusí být zákon v běžném slova smyslu; prostě je to – pravidelnost.
A tak udělali přesně to, že se zbavili zákonodárce, ale zákony si ponechali. Pročež popsali vesmír z hlediska mechanismu. Jako něco, co funguje dle pravidelných mechanických principů, podobných hodinám. Celý Newtonův obraz světa je založen na kulečníku. Atomy jsou kulečníkové koule a ty se ustavičně srážejí. A vaše chování – chování každého jedince – je proto definováno jako velmi, velmi složité uspořádání kulečníkových koulí, které se okolo sebe ochomýtají. A tak za plně automatickým modelem vesmíru je myšlenka, že samotná skutečnost je – využívám oblíbený termín vědců z 19. století – slepá energie. Jak řekli metafyzik Ernst Haeckel a T.H. Huxley, svět není v podstatě nic jiného, než slepá, neinteligentní síla. A podobně, souběžně s tím, se ve Freudově filozofii stalo základní psychologickou energií libido, což má být slepý chtíč.
Že jde jen o náhodu, jen o výsledek šťastných náhod, přičemž v důsledku přemíry této energie existují lidé. Se svými hodnotami, rozumem, jazyky, kulturami a s láskou. Jen náhoda. Stejně jako kdyby 1000 opic psalo na 1000 psacích strojích po milion let a nakonec napíšou Encyklopedii Britannica. A samozřejmě, že v okamžiku, kdy Encyklopedii Britannica dopíší, se vrátí k absurdnostem. A aby se to nestalo, protože vy i já jsme v tomto vesmíru jen šťastné náhody, a protože se nám náš způsob života líbí – líbí se nám být člověkem – tak pokud si to chceme udržet, řekli nám ti lidé, že s přírodou musíme bojovat, poněvadž v okamžiku, když bychom toho nechali, se vrátíme zpět k absurdnostem.
A tak musíme na tomto světě uplatňovat svou vůli, jako bychom zde byli něco naprosto cizího. Něco vnějšího. A tak jsme vytvořili kulturu, založenou na myšlence války mezi člověkem a přírodou. Hovoříme o dobývání vesmíru. O dobytí Everestu. A skvělými symboly naší doby jsou raketa a buldozer. Raketa, no víte, vypadá jako kompenzace za sexuálně nedostatečné mužství. Takže pojďme dobývat vesmír. Mimochodem, my už jsme uvnitř vesmíru, jak bizarní! Pokud se někdo zajímáte, a necháte to, co je tam venku přijít k vám – můžete, pokud jsou vaše oči dostatečně citlivé.
Za pomoci teleskopů, vyzbrojení radio astronomií, podporováni všemi těmi druhy citlivých nástrojů, které jen umíme navrhnout. Budeme vzdáleni tak daleko ve vesmíru, kam se nám s nimi jen podaří dostat. Ale víte, jemnost není smyslem. Zvláště ne v kultuře WASP (Bílí Anglosaští protestanti) Spojených států. My mužnost vymezujeme z hlediska agrese, rozumíte, protože jsme tak trochu vystrašeni z toho, zda jsme opravdu chlapi. A tak jsme si na tuto skvělou show oblékli masku tvrdého chlapíka. Je to naprosto zbytečné. Pokud máte to, co je zapotřebí, nemusíte se té show účastnit. A nepotřebujete si přírodu podmaňovat. Proč nebýt k přírodě nepřátelský? Protože koneckonců vy jste průvodním jevem přírody. Vy jako lidská bytost z tohoto fyzického vesmíru vyrůstáte přesně tak, jako když jablko vyrůstá z jabloně.
