Autor: Ku jakému obrazu byl stvořen Adam? Onen prototyp moderního člověka nebo-li Homo sapiens?
Bible, respektive Elohim (pozn. redakce – množné číslo pro Boha, tedy Bohové) uvádí: „Udělejme člověka ke svému obrazu, podle naší podoby…“ Pokud bychom měli akceptovat předběžné vysvětlení záhadných genů člověka, jež nabídlo rozluštění lidského genomu v polovině února 2001, musíme zásluhu připsat skupině bakterií.
Pokora a ponížení byly převládajícími podstatnými jmény skloňovanými věděckými týmy a médii pro popis hlavního nálezu – lidský genom neobsahuje předpokládáných 100 – 140 tisíc genů (části DNA, které přímo produkují amino-kyseliny a proteiny) ale něco kolem 30 000. Jen o 2-krát více než například taková Octomilka (13 601 genů) ani ne dvakrát tolik, co škrkavka (19 098 genů). Takový propad ze špičky genetického Stromu života!
A co víc, lidské geny nevykazovaly takřka žádnou jedinečnost. Z 99% jsou srovnatelné s geny šimpanze, 70% pak mají společného s geny myši. Lidské geny se stejnými funkcemi byly nalezeny zcela identické i u ostatních obratlovců, bezobratlých, rostlin, hub či dokonce kvasinek. Tyto nálezy nejenže potvrdily jediný zdroj DNA pro všechen život na Zemi, ale také umožnily vědcům vystopovat zpět evoluční proces. Tedy, jak se geneticky vyvíjely komplexní organismy z těch jednodušších s postupnou adopcí genů nižších forem života až k Homo sapiens.
Objev, který nikomu nedá spát
Při studii vertikální křivky evoluce vědci u člověka objevili záhadu. Celému vědecké konsorcium to vrtalo hlavou. Zjistilo se totiž, že lidský genom obsahuje 223 genů, které nemají žádné nezbytně potřebné předchůdce na žebříčku genetické evoluce.
Jak tedy člověk přišel k těmto záhadným genům?
V průběhu celého evolučního vývoje, od baktérií k bezobratlým (jako jsou rodokmeny kvasinek, červi a mouchy – což se podařilo rozluštit) k obratlovcům (myši, šimpanzi) a nakonec k modernímu člověku, těchto 223 genů v uvedených předchozích fázích úplně chybí. Zajisté, vědci mohou vysvětlovat jejich přítomnost v lidském genomu odvoláním na „spíše nedávný“ (na časové škále evoluce) „pravděpodobně horizontální transfer prostřednictvím baktérií.“
Jinými slovy: Předpokládá se, že v relativně nedávné vývojové fázi získal moderní člověk celých 223 genů nikoli přičiněním postupné evoluce (po „vertikálních větvích Stromu života“), ale po horizontální linii, formou postranního vkladu genetického materiálu – od baktérií.
Úžasný rozdíl
Na první pohled by se možná mohlo zdát, že při celkovém množství není 223 genů nijak mnoho. Ve skutečnosti je ovšem každý jednotlivý gen příčinou značných rozdílů u každé individuality, takže 223 genů představuje u druhů, jako jsme my, úžasný, doslova nebetyčný rozdíl.
Lidský genom se skládá z více než tří miliard nukleotidů ( „pismena“ A-C-G-T jsou zástupnými iniciálkami čtyř nukleokyselin, jejichž kombinace hláskují veškeré formy pozemského života), z nichž je jen o málo více než jedno procento seskupeno do funkčních genů. Záznam každého z těchto genů obsahuje tisíce řádků zaplněných kombinacemi uvedených čtyř „písmen“. Rozdíl mezi dvěma osobami přitom lze vyjádřit jediným odlišným „písmenkem“ mezi tisícovkami iniciál, obsažených v „abecedě“ záznamu DNK. Ano. Genetický rozdíl mezi člověkem a šimpanzem sice je menší než jedno procento, jenže jedno procento z 30 000 genů je 300…
Už pouhých 223 genů představuje více než dvě třetiny rozdílu mezi mnou, vámi a šimpanzem!
Analýza funkce těchto genů pomocí hláskování proteinů, podle výsledku Public Consortium team publikovaných v časopisu Nature, ukázala, že zatím co ani jeden z nich není důležitý pro fyziognomii těla, všechny souvisí s psychickými funkcemi. Ba co víc, jsou zodpovědné za tvorbu důležitých neuroenzymů ve větvi, která se vyskytuje pouze v mitochondriální porci DNK – takzvané „Evině DNK“, již lidstvo dědí pouze po mateřské linii vedoucí zpět až k první „Evě“. Tento objev už sám o sobě zpochybňuje výklad o „vložení“ nadbytečného kódu prostřednictvím baktérií.
Vratká teorie
Jak jisti jsou si vědci, předpokládající, že natolik důležité a komplexní geny zodpovědné za ohromné lidské výhody jsme získali „zřejmě později“, laskavým prostřednictvím infekčních baktérií?
„Byl to skok, který neodpovídá současným evolučním teoriím,“ říká Steven Scherer, ředitel Centra mapování sekvencí lidského genomu na Baylor College of Medicine.
„Nejsme schopni identifikovat žádný natolik mocně preferovaný zdroj baktérií, které by byly schopny uskutečnit domnělý horizontální přenos genů,“ říká zpráva v Nature. Tým Veřejného konzorcia provádějící podrobný výzkum zjistil, že asi 113 genů (z celkem 223) „sice u baktérií můžeme nalézt“ – jenže úplně chybí u bezobratlých živočichů. Analýza proteinů nevysvětlitelných genů rychle ukázala, že z 35 identifikovaných má pouze deset svůj identický protějšek u obratlovců (od krav přes hlodavce až po ryby), ale 25 z 35 se vyskytuje výhradně u člověka.
„Není objasněno, zda tento přenos proběhl z baktérie na člověka nebo z člověka na baktérii,“ cituje Science názor Roberta Watersona, místoředitele washingtonského University’s Genome Sequencing Center.
Ale jestliže tedy člověk předal tyto geny bakteriím, odkud je předtím získal?
Role Anunnaki
Čtenáři mých knih se teď už asi usmívají, protože znají odpověď.
Vědí, že biblické verše zabývající se Adamovým stvořením jsou zhuštěnou reprodukcí mnohem detailnějších sumerských a akkadských textů zaznamenaných na hliněných tabulkách, v nichž je role bytostí nazývaných v Genesis Elohim připisována Anunnaki – „Těm, kteří sestoupili na Zemi z nebe.“
Jak je detailně popsáno v mých knihách, počínaje Dvanáctou planetou (1976) a dále v Genesis Revisited (česky pod názvem Návrat ke Genesis) a The Cosmic Code (Kosmický kód), přišli Anunnaki na Zemi před zhruba 450 000 lety z Nibiru – planety, která je členem našeho slunečního systému a jejíž protáhlá oběžná dráha ji přináší do naší části vždy po 3600 letech. Přišli, protože potřebovali zlato, jimž chránili svou poškozenou atmosféru. Protože při vyčerpávající dřině při jeho dolování potřebovali pomoc, přišel jejich šéf-vědec Enki s návrhem aby využili svých genetických znalostí k vytvoření potřebných primitivních dělníků. Ostatní vůdci Anunnaki se ptali: Jak můžeš stvořit novou bytost? Odpověděl:
„Bytost, kterou potřebujeme už existuje; všechno, co musíme udělat je vložit jí naši pečeť.“
Stalo se tak před asi 300 000 lety.
To, co měl na mysli, bylo genetické zdokonalení existujícího hominida, který se na zemi vyvinul vlastní evolucí, přidáním některých genů rozvinutějších Anunnaki. O tom, že Anunnaki, kteří už před 450 000 lety dokázali cestovat vesmírem, ovládali genetickou vědu (na jejímž prahu nyní stojíme) nemůže být pochyb. Zřetelně to vyplývá nejen z aktuálních textů, ale také z množství vyobrazení dvojitého helixu DNK v podobě dvou propletených hadů (což je ostatně symbol dosud užívaný pro medicínu a léčení) – viz ilustrace „A“ níže.
Ilustrace A
Když vůdci Anunnaki projekt odsouhlasili (jak vyznívá z biblického „Udělejme člověka, Adama, ke svému obrazu“), pustil se Enki s pomocí Ninharsag, hlavního „zdravotnického důstojníka“ výsadku Anunnaki, do genetického inženýrství přidáváním a kombinací genů Anunnaki s geny již existujícího hominida.
Když bylo po mnohých pokusech a omylech, jak je popsáno v dávnověkých záznamech, při jejichž čtení se tají dech, konečně dosaženo perfektního modelu pozemšťana, pozdvihla Ninharsag dítě do výše a zvolala: „Moje ruce ho udělaly!“ Starověký umělec zachytil tuto událost ve scéně na pečetním válečku (ilustrace „B“ níže).
Ilustrace B
Jsem přesvědčen o tom, že takto jsme přišli ke svým jedinečným, nadbytečným genům. To, co vtisklo Adamovi a Evě dnešní podobu, bylo v „obraze“ Anunnaki, ne v baktériích.
Mimořádně významná záležitost
Jestliže další vědecký výzkum bez jakýchkoliv pochyb nepotvrdí, že jediným možným zdrojem nadbytečných genů byly skutečně baktérie, a neprokáže, že infekce umožnila „horizontální transfer“ genů směrem od baktérií k člověku, ne naopak, je jediným zbývajícím použitelným rozřešením to, které nabízejí tisíce let staré sumerské texty.
To také nakonec patrně zbude jako jediná možnost k vysvětlení záhady 223 cizích genů v našem genomu, a současně potvrdí moderní vědu Anunnaki a jejich genetický projekt na Zemi.
© Z. Sitchin Reprinted with permission.
Informace citované v tomto článku zveřejnilo Public Consortium v Nature, 15. února 2001 a Celera Genomics ve Science z 16. února 2001.
