Autor: Když vám něco je, něco vás bolí, často pro to hledáte vysvětlení ve vaší minulosti nebo budoucnosti. Chcete vědět, jak k tomu došlo a co se bude dít dál.
Podobné otázky vás ovšem odvádí z prožití dané zkušenosti i z přítomného okamžiku. Lze říci, že jsou to takové pokusy o disociaci a útěk od symptomů samotných.
Vaše fyzické symptomy jsou ve skutečnosti vašimi průvodci. Žádají vás, abyste cítili a prozkoumali ty pocity, které jsou uloženy hlouběji. Řekněme, že vás něco někde bolí. Tato bolest často způsobí emoční reakci. Ta je zde proto, že jste v životě něčemu nevěnovali pozornost – chtěli jste se tomu prostě vyhnout.
Onen fyzický projev je pak takovým budíčkem a kompasem, který vám něco naznačuje. Když si tedy umožníte tyto symptomy procítit, spíše než je utlumit medikací, říkáte tím oné emoci ano. Neutíkáte před ní. Pokud tak skutečně učiníte, onen fyzický symptom vámi projde doslova „skrz“ a zmizí z vašeho života.
Ponecháte-li fyzický symptom i emoční reakci být tím, čím jsou, prokážete tím také sami sobě sebelásku i soucit. Takže když vás ona bolest či obtíž nutí zpomalit a lépe o sebe pečovat, pak vám dobře slouží.
Když se v průběhu nemoci či fyzického nepohodlí máte rádi a staráte se o sebe, je to dar, který si můžete dát jen vy sami. Projevujete-li si v podobných chvílích tedy více lásky a soucitu, eliminujete tím také potřebu vytvářet pro sebe podobné scénáře plné fyzické bolesti.
Vaše symptomy jsou vlastně takové skryté požehnání. Pomáhají vám v sobě probudit něco hlubšího. Pokud si tedy dopřejete to, co potřebujete – utiší se nebo zcela zmizí.
