Autor: Co nás činí šťastnými a zdravými během naší cesty životem? Pokud si myslíte, že jsou to sláva a peníze, nejste sami – ale podle psychiatra Roberta Waldingera se mýlíte.
Jako vedoucí 75 let trvajícího výzkumu vývoje v dospělosti, Waldinger má přístup k jedinečným informacím týkajícím se opravdového štěstí a spokojenosti. Ve své přednášce se s námi podělí o tři nejdůležitější lekce, které se z výzkumu naučil, a o několik praktických a prastarých ponaučení, jak budovat naplňující a dlouhý život
Takže, co jsme se naučili? Jaká jsou ponaučení z desítek tisíc stran informací, které jsme získali z těchto životů? Netýkají se bohatství, slávy ani pracovního zápřahu. Nejjasnější zpráva, kterou jsme získali z této 75leté studie, je tato:
Kvalitní vztahy nás udržují šťastnější a zdravější. Tečka.
Naučili jsme se tři obrovské lekce o vztazích. První je, že společenské vztahy nám opravdu prospívají a že samota zabíjí. Ukazuje se, že lidé, kteří jsou více sociálně propojení s rodinou, přáteli, komunitou, jsou šťastnější, tělesně zdravější a žijí déle než lidé, kteří jsou hůře zapojení do společenských vztahů. A prožitek samoty se ukazuje jako toxický. Lidé, kteří jsou izolovanějí, než by chtěli, zjišťují, že jsou méně šťastní, jejich zdraví upadá ve středním věku dříve, funkce jejich mozku se zhoršuje dříve a žijí kratší život než lidé, kteří nejsou osamělí. A smutným faktem je, že v jakémkoliv okamžiku se více než jeden z pěti Američanů cítí být osamělý.
Je známo, že osamělí se můžete cítit i v davu a osamělí můžete být i v manželství, takže druhá velká lekce, kterou jsme získali, je, že to není jen počtem přátel, které máte, a není to o tom, zda jste v nějakém závazku, ale je to kvalita blízkých vztahů, která hraje roli. Ukazuje se, že žít uprostřed konfliktu je velmi špatné pro naše zdraví. Například vysoce konfliktní manželství, bez větší citové vazby, se ukazují jako velmi špatná pro naše zdraví, možná horší než rozvod. A život uprostřed dobrých, srdečných vztahů plní ochrannou funkci.
Jakmile jsme ve sledování mužů dospěli až do jejich osmé dekády, chtěli jsme se podívat zpět na jejich produktivní věk a zjistit, zda bychom uměli předpovědět kdo dospěje do šťastného, zdravého osmdesátníka a kdo ne. A když jsme dali dohromady všechno, co jsme o nich věděli ve věku 50 let, nebyla to jejich úroveň cholesterolu, která předpovídala, jak zestárnou. Byla to míra, do jaké byli spokojení ve svých vztazích. Lidé, kteří byli nejspokojenější ve svých vztazích v 50 letech, byli ti nejzdravější ve věku 80 let. A dobré, blízké vztahy nás, zdá se, umí ochránit před některými nástrahami stárnutí. Ženy a muži v nejlepších partnerských vztazích hlásili jako osmdesátníci, že ve dnech, kdy zažívají větší fyzickou bolest, jejich nálada zůstala stále dobrá. Ale v případě lidí v nešťastných vztazích, se jejich fyzická bolest ještě umocnila emocionálním strádáním.
A třetí největší lekce o vztazích a našem zdraví je, že dobré vztahy nejen ochraňují naše tělo, ale chrání i náš mozek. Zdá se, že být v oddaném vztahu s dalším člověkem je pro osmdesátníka ochranou, takže lidé, kteří mají vztah, ve kterém si můžou být jistí, že se v nouzi mají na koho obrátit, si svou paměť uchovají svěží po delší dobu. A lidé ve vztazích, kde se jeden na druhého nemůže spolehnout, pociťují úpadek paměti dříve. A ty dobré vztahy nemusí být pořád bezproblémové. Někteří z našich párů osmdesátiletých se umí hašteřit den po dni, ale pokud cítí, že se na sebe můžou spolehnout, když bude třeba, tyto hádky nic neubírají na ostrosti jejich paměti.
Takže tato zpráva, že dobré, blízké vztahy jsou dobré pro naše zdraví a všeobecnou pohodu, tohle je moudro staré jako lidstvo samo. Proč je tak těžké toho dosáhnout a tak snadné to ignorovat? Nu, jsme lidé. Co bychom opravdu chtěli, je rychlá náprava, něco, co můžeme získat, co zlepší naše životy a uchová je tak. Vztahy jsou chaotické a komplikované a námaha vynaložená k opatrování rodiny a přátel nebývá vzrušující ani okouzlující. Také je celoživotní. Nikdy to nekončí. Lidé v našem 75letém výzkumu. kteří byli nejšťastnější v důchodu, byli ti, kteří si dál hledali nové přátele místo bývalých kolegů v práci. Stejně jako ti mladí z přelomu tisíciletí z oné nedávné studie, mnoho mužů, když začínali jako mladí dospělí, opravdu věřilo, že sláva a bohatství a velké pracovní výkony jsou tím nejdůležitějším předpokladem spokojeného života. Ale stále dokola, po 75 letech výzkumu, naše studie ukazuje, že lidé, kterým se dařilo nejlépe, jsou ti, kteří se oddali vztahům s rodinou, přáteli, komunitou.
Takže, co vy? Řekněme, že vám je 25, nebo 40, nebo třeba 60. Jak může péče o vztah vlastně vypadat? No, možnosti jsou prakticky nekonečné. Může to být něco tak prostého jako výměna času u obrazovky za čas strávený s lidmi, nebo oživení uvadajícího vztahu nějakou novou společnou činností, dlouhými procházkami, nerušeným časem pro sebe, nebo navázání kontaktu s členem rodiny, se kterým jste již roky nemluvili, protože tyhle až příliš časté rodinné sváry si vybírají strašnou daň na lidech, kteří k sobě cítí zášť.
Rád bych to celé uzavřel citátem od Marka Twaina. Před více než stoletím rozjímal na svým životem a napsal toto: „Není čas, tak krátký je život pro hašteření, omluvy, zlomená srdce a dovolávání se spravedlnosti. Je pouze čas pro lásku, ale abych tak řekl, musí to být hned.“
Dobrý život je postaven na dobrých vztazích.
Děkuji Vám.
Zdroj: www.ted.com/talks/robert_waldinger_longest_studyonhappiness
Juraj: Veľmi pekná prednáška o tom, čo tvorí podstatu šťastia v našich životoch. Ako si „hýčkate“, oceňujete a zalievate vašu záhradku vzťahov vy 🙂 Prejavujete náklonnosť a lásku vášmu partnerovi a vašim blízkym iba počas sviatkov a výročí, alebo to robíte každý deň.
