Přepis videa:

Zdravím. Neustále slyšíte slavnou hlášku: Láska stačí. Tato hláška znamená, že láska stačí k tomu, aby vztahy fungovaly. Máme z ní dobrý pocit. Máme pocit, že láska může vše vylepšit. Ve světě, kde vztahy jsou tak složité, máme pocit, že láska může vše udělat jednoduché. Ale je to pravda? Odpovědí je ne. Když se ptáme na tu otázku, nemilujeme někoho, ale jsme do něj/ní zamilováni. Láska je stav jednoty. Když někoho milujete, zahrnujete ho/jí jako sami sebe. Je to stav oceňování někoho nebo něčeho. Láska nemá potřebu se k někomu nebo něčemu připoutat, aby vytvořila vztah, protože nezná oddělení. Když rozpoznáme oddělení, dostaneme tento pocit zamilování.

Zamilování je stav intenzivní přitažlivosti k někomu. Musíme si uvědomit, že za přitažlivostí je mnohem více než láska. Máme také vědomou a podvědomou definici lásky. Naše podvědomá definice lásky je často dost smutná. Láska na podvědomé úrovni je vše, co si spojujeme s domovem. Přesněji řečeno domovem v dětství. Pokud domov znamenal zkamání, zradu a samotu, naše podvědomá definice lásky jsou ty věci, a potkáme někoho u kterého se tak cítíme, a naše podvědomá mysl řekne: To musí být láska!

Aby nás něco přitahovalo jako magnet, musí tam být polarita. Aby mohla existovat polarita, něco nemůže být ve stavu úplnosti. Určitá stránka toho něčeho musí být odmítnuta, potlačena, popřena nebo neuznána. Například: Abych do tohoto života přišla jako žena, musím se oddělit od své mužské stránky. Abych se narodila jako muž, musím se oddělit od své ženské stránky. Protože představuji jen půlku celku, musím být nyní přitahována ke své opačné půlce. Abych se znovu stala úplnou, musím se sjednotit se svým chybějícím já. Nyní se tvoří stinná stránka. Této stránky jsem si nevědomá. Mohu se znovu spojit se svou popřenou a potlačenou stránkou vnitřně nebo externě. Externě se zamiluji do toho, co jsem ztratila.

Pojďme hlouběji. Naše stránky, které popíráme a potlačujeme, způsobují problémy ve vztazích, protože to jsou stránky, které jsme popřeli, potlačili a zřekli se jich, v důsledku traumat, které jsme v životě prožili. Vytvořily rány. Ty rány jsou bolavá místa. Jelikož se rodíme vztahově závislými do rodin, které nás vychovávají k životu do společnosti, která ještě není plně vyvinutá, učíme se, že některé naše stránky jsou přijatelné, a některé nejsou. To, co je přijatelné, a není, závisí na pohledu naší rodiny.

Naše stránky, které jsou považovány za nepřijatelné, kladné i záporné, jsou naší rodinou odmítány, a ty přijatelné nejsou. A tak ve jménu přežití děláme cokoliv, abychom popřeli a potlačili ty své stránky, které jsou nepřijatelné, zatímco zveličujeme ty, které jsou přijatelné. Od toho, co odmítáme, se oddělujeme. Tento pud sebezáchovy je náš první akt sebeodmítnutí. Je také počátkem přitažlivosti. Například pokud vyrůstáme v rodině, kde cítíme hrůzu, ale bylo nepřijatelné ji vyjádřit, popřeli jsme ji a potlačili, a ta hrůza a strach se tak stane podvědomým. Vlastnosti, které jsme popřeli, se snažíme přílišně kompenzovat.

Například člověk, co popře svou stránku dříče, se stane apatický. Člověk, co potlačí svou apatickou stránku, je takový dříč, že ve všem exceluje. Jak se to projevuje? Romanticky nás přitahují lidé, kteří zrcadlí naši stránku, která nám chybí. Jsme s nimi v dokonalé shodě. Doslova se cítíme úplnější. Apatický člověk skončí s bláznem usilující o úspěch a navzájem si budou způsobovat bolest, protože si připomínají svou popřenou stránku. Navzájem si připomínají své rány. Odráží si svá ztracená já. Proč nám tohle způsobuje bolest krátce vysvětluji ve svém videu o projekci. Ale v zájmu tohoto videa řekněme, že když v druhých vidíme své kladné stránky, které jsme popřeli, vyvolává to v nás pocit zamilování. Cítíme, že je to naše příležitost se stát úplnějšími. Chceme toho více. Staneme se na tom závislí. Oslavujeme to a dáváme na piedestal, a dokonce zbožňujeme.

Potřeba je ten prahnoucí pocit, kdy něco zoufale musíme mít. Tato potřeba se rodí z vibračního místa nedostatku. Skutečná touha nepochází z nedostatku, a tak nám nezpůsobuje takovou bolest jako potřeba. Touhy jsou to, co chceme, ale nemyslíme si, že bez nich zemřeme. Na rozdíl potřeba je něco, bez které si myslíme, že určitě zemřeme. Protože si to myslíme, je to nyní otázkou přežití. Cokoliv, co souvisí s přežitím, bude mít v našem systému prioritu. Což je důvod, proč podvědomá mysl, a všechny její potřeby, má nejsilnější postavení.

Abych to moc nekomplikovala, zjednoduším to následovně. Vaše podvědomé já má ve vztahu jiné potřeby než vaše vědomé já. Vaše nevědomé já má nad vědomým navrch. Odtud pochází ta silná přitažlivosti k někomu druhému, namísto vědomého, intimního propojení a ocenění někoho, co můžeme nazvat láskou. Je možné mít vysokou míru nevědomé přitažlivosti k někomu, ale také mít vysokou míru vědomé přitažlivosti k někomu. Ale když ve svém vztahu prožíváme neustálý konflikt, často to znamená, že k tomu člověku máme velkou míru podvědomé přitažlivosti, a jen málo vědomé přitažlivosti. Jsme jako hladovějící člověk poháněn vnitřní prázdnotou najít jakýkoliv způsob, jak tu prázdnotu zaplnit.

Co je skutečný důvod, proč jiskra ve vztahu má tendenci vymizet? Protože jakmile se z přitažlivosti stane vztah, je to jako dát dva magnety dohromady, a tak se stanou úplným obvodem. Ta prázdnota nyní byla nahrazena druhým člověkem. Zbývá nám tedy to ostatní kromě té přitažlivosti. Tehdy začneme mít potíže. Někdy zjistíme, že máme vědomý odpor k člověku, se kterým jsme se dali dohromady, poté, co naše podvědomé potřeby byly naplněny. Zde je příklad. Žena si může být vědoma toho, že její motivací mít partnera je intimita, kdy se navzájem chápou a bezpodmínečně si jsou dostupní, ale její podvědomá mysl může mít motivaci po bezpečí. Kvůli tomu nezůstane dlouho sama, aby našla partnera, který odpovídá tomu, co vědomě chce.

Namísto toho se může dát dohromady s prvním člověkem, kterého potká, kdo odpovídá její podvědomé definici lásky, což je bezpečí. Pokud je vztah jen o bezpečí, nebude schopná soudnosti a bude přecházet od jednoho vztahu k dalšímu v zájmu bezpečí. Většinou nás do vztahu táhne naše podvědomá a ne vědomá mysl. Proto jakmile jsou naše podvědomé potřeby naplněny, zbývají nám jen naše vědomé potřeby, které často nemohou být naplněny partnerem, ke kterému nás to podvědomě přitahuje.

Jakmile tedy tato žena bude s mužem, díky kterému se cítí bezpečně, bude jí velmi vadit, že je neschopný intimní blízkosti, nesnaží se ji pochopit, a je emočně nedostupný. Jste připraveni na vrstvu navíc? Přitáhla si ho nejen kvůli svým podvědomým potřebám, ale také kvůli minulým nevyléčeným a nevyřešeným ránám. Tomu se říká reinkarnace lásky. Pokud nás naši rodiče nedokázali milovat tak, jak jsme potřebovali, vytvořilo to v nás ránu, kterou se neustále snažíme vyléčit. Je to jako přeskakující CD, které se přes to nedokáže dostat, dokud to nevyřešíme. Pokud jsme s někým, kdo má podobné vlastnosti, jako náš rodič opačného pohlaví, ale přinutíme ho, aby nás miloval tak, jak potřebujeme, podvědomě si myslíme, že jsme svou ránu vyřešili.

Naše žena nejspíše měla tátu, který byl emočně nedostupný, nesnažil se ji pochopit, a nebyl schopný intimity. Z vyššího pohledu být s mužem, který je přesně takový, má tato žena příležitost vyléčit své rány a stát se v sobě úplnější. Z nižšího pohledu je přesvědčena, že když získá muže, jako je táta, přesvědčí ho, aby byl emočně dostupný, chápal ji a vytvořil s ní intimní pouto, tak svou ránu vyléčí. Je třeba říct, že lidé s méně ránama a traumaty, zejména emočními, dělají lepší rozhodnutí z hlediska vztahů, protože méně jejich podvědomé mysli je táhne do vztahů. Jejich vztahy jsou vědomější než podvědomější.

Naše intenzivní přitažlivost k druhým lidem má mnohem více společného s našimi ránami než s láskou. Možná podnikáme krok ve směru svého růstu, ale také podnikáme krok ve směru bolesti. To neznamená, že byste se měli bát toho pocitu intenzivní přitažlivosti, ale kdykoliv cítíme ten silný pocit zamilování, musíme si být vědomi, že pracuje naše podvědomá mysl a snaží se naplnit své potřeby. Měli bychom najít své podvědomé motivace pro vztah. Musíme být připraveni na to čelit obrovským stínům, a snad jsme si vybrali partnera, který je také připraven jim čelit, a s námi. Je třeba říct, že když dva lidé jsou schopní takto vědomě přistoupit ke vztahu, můžeme druhého člověka použít jako zrcadlo, aby zesílil naše stránky, které jsou zraněné a potřebují léčbu a sjednocení.

Pokud jsme schopní se sami v sobě stát úplnějšími, jediné, co zbyde, bude stav lásky. Poté rozhodnutí být zavázán výhradně jednomu člověku, například v manželství, bude záměrná volba životního stylu, než volba motivovaná vnitřním nutkáním. Ano, zní to méně romantické, ale kdokoliv, kdo zažil mírumilovné přijetí takové lásky, vám řekne, jak je to skutečně úžasné. Pokud se dva lidé stanou v sobě úplní, tak že nebudou dvě půlky a jeden celek, ale dva celky ve vztahu se sebou, jaký je pak účel vztahu? Tu otázku si budete muset položit a být otevřeni myšlence, že když toho bodu dosáhnete, vaše odpověď se může změnit.

Ale odpověď může znít například: Jakmile se tam dostaneme, poznáme, jaký je to pocit být v opravdové lásce. Budeme ve sdílené zkušenosti, kde se navzájem pozorujeme, kde skutečně prožíváme svou vzájemnou úplnost. Studie, které zkoumaly dohodnuté sňatky, nejdou lidem na rozum. Jak je možné, aby někdo, kdo si nemůže vybrat lásku, mohl prožívat šťastné manželství? Neberme v této situaci v úvahu nemožnost svobodné volby. Proč tedy zjišťujeme, že je vyšší míra dlouhodobého štěstí ve vztazích, kde sňatky byly dohodnuté? Odpovědí je, že ty sňatky nejsou motivovány podvědomou přitažlivostí. Tudíž nejsou motivované v důsledku vnitřních rán. Štěstí tedy spočívá na tom, jestli je daný pár je spolu slučitelný. Pokud ano, je pravděpodobnější, že z toho vzejde skutečná láska. Pokud ne, bude to nešťastné manželství.

Ale skutečnou lásku je jednodušší rozvinout, když podvědomí a jeho různé rány nehrají roli v procesu párování. Musíme naši přitažlivost zpochybnit. Když říkáme: „Cítím, že je to správné. Je mezi námi skvělá chemie,“ znamená to, že ve vztahu je přítomna polarizace, a to znamená, že v něm jsou přítomny stíny, o kterých zatím nevíme. Pokud jste se před vztahem cítili prázdní, stejně tak prázdní se budete cítit i ve vztahu. Akorát ty pohádky v televizi vždy končí po svatbě. Tuto část příběhu nikdy nevidíte.

Každopádně slouží vesmíru a vám se vrhnout do svých pocitů intenzivní přitažlivosti. To vede k extrémnímu růstu. Díky tomu budete čelit zrcadlům, které jsou větší než jakákoliv jiná, která byste ve vztahu mohli zažít. Nic jiného vám nebude více zrcadlit vaše nevědomí, a tudíž vás přinutí si toho být vědomi, takže není špatné se těch pocitů chytit. Ale velký růst vždy zahrnuje velký kontrast.

Musíme si být vědomi myšlenek, že ty pocity jsou náznakem slibu štěstí ve vztahu. Když jsme pohlceni v intezitě a chemii té silné přitažlivosti, máme tendenci ignorovat varování a také neprozkoumat vztah víc než kromě té přitažlivosti. Jak přitažlivost ustoupí, protože byla nahrazena vztahem, jsme v šoku, spadneme ze sedmého nebe až na zemi, a nyní čelíme kruté realitě, kdy máme problém s někým sloučit život.

Je třeba říct, že lidé vkládají více námahy do rozhodování, co si dají na snídani, než do rozhodování, s kým chtějí mít potenciální vztah. Když cítíme intenzivní chemii té přitažlivosti k někomu, je dobré si zahrát hru a vyjmout tento konkrétní aspekt vztahu ze scénáře, jako byste ho smazali, a podívali se na to, co zbyde. Byl bych s tímto člověkem slučitelný, kdyby k němu necítil přitažlivost?

Pokud jde o vztahy, láska nezdolá všechno. Podívejte se na své minulé vztahy. „Láska stačí na překonání všech konfliktů a rozdílů ve vztahu.“ Je to vážně pravda na základě vaších minulých vztahů? Že by fungovaly, kdybyste jen dostatečně milovali? Je možné, aby rozhodnutí vytvořit vztah s někým, koho milujete, což je životní styl, bylo špatné rozhodnutí. Například mohu milovat někoho, kdo je v armádě, ale mohu být člověk, který není schopen být doma na Štědrý den sám. Musím si představit, jaké by to bylo v budoucnosti, a jak bych se cítila, kdybych s tím člověkem sloučila život. Jak bych se skutečně cítila, kdybych byla ve vztahu s tímto člověkem, ale nyní jsem na Štědrý den doma doslova sama. Pořádám narozeninové oslavy, na které nikdy nepřijde. Někteří lidé to mohou zvládnout, jiní nemohou.

Pokud jste člověk, který nemůže, a i tak se rozhodnete být ve vztahu s vojákem, budete v tom vztahu prožívat bolest. Neměli bychom závazek stavět před slučitelnost. Ale jakmile vytvoříme slučitelnost, musíme se zavázat, aby vztah fungoval. Nehledě na to, jak moc někoho milujete, vztahy vždy budou ovlivněny vašimi rozdíly. Na vašich rozdílech bude záležet. Lidé se nerozvádí nebo nerozchází, protože se nemilují. Rozchází se, protože nejsou vědomě slučitelní nebo nevytvořili vědomý závazek.

Existuje rčení: Dokud dva lidé chtějí, aby to fungovalo, mohou toho dosáhnout. Tohle rčení má pravdu, ale máme problém, když dva lidé mají protichůdné touhy, což je problém slučitelnosti, protože slučitelnost více souvisí s touhami než čímkoliv jiným. Když dva lidé mají protichůdné touhy, znamená to, že cesty, po kterých musí jít v zájmu osobního růstu, mají opačný směr. Někdy se ty protichůdné cesty mohou doplňovat. Jinými slovy můžeme zjistit, jak obě sladit. Jindy je není možné sladit. Když si touhy odporují tak, že je není možné sladit, touha po tom, aby vztah fungoval, odezní. Je to spíše pocit, jako byste se nutili jít bokem.

Některé rozdíly lze sladit tak, že oba partneři jsou šťastní, jiné rozdíly nemohou. Vždy bychom měli hledat třetí možnost nebo způsob, jak sladit rozdíly, pokud jsme se už zavázali a neslučitelnost se zvyšuje. Ale také musíme vědět, že pokud není možné touhy obou lidí sladit a zůstat spolu, závazek být ve vztahu by měl skončit.

Plánuji v budoucnosti natočit video o tom, jak zjistit, jestli je s vámi někdo slučitelný. Také natočím video o strachu ze závazku. Dávejte tedy na ně pozor. Není více nebo méně chytré reagovat na ty intenzivní pocity přitažlivosti, dokud víte, co skutečně chcete. Pokud chcete rychlý růst, pokud se chcete seberealizovat co nejrychleji, tak na ty intenzivní pocity přitažlivosti zareagujte bez váhání.

Nicméně pokud chcete vztah, který je poklidným místem vyrovnaného svazku, pak na ty pocity intenzivní přitažlivosti nereagujte, aniž byste nejprve zapojili svou racionální mysl. Jestli vaším cílem není nejrychlejší růst, který můžete najít, a namísto toho vaším cílem je harmonický a poklidný svazek s někým, který je pokojný, opakujte si tuto mantru: Láska nestačí. Láska potřebuje vědomou slučitelnost a potřebuje vědomý závazek. Přeji pěkný týden.

Zdroj: dajw.cz


Diskuze

Autor

Leave A Reply