Rozhovory z druhé strany: Heath Ledger

Heatcliff Andrew Ledger byl australský herec, který se stal známým zejména svou rolí ve filmu Zkrocená hora, za kterou získal i nominace na Oscara a Zlatý glóbus. Obě ceny získal in memoriam za předposlední natočený snímek, kterým byl Temný rytíř. Zde ztvárnil legendární roli Jokera.

Používejte svou intuici, srdce i rozum a nic nepřijímejte jako neměnný fakt. Rozhovory po smrti jsou kontroverzní téma, ale to mne neodradí – přesto to berte jen jako perspektivu.

Rozhovor probíhá skrze zesnulého syna Elisy, Erika, s kterým zase promlouvá Jamie, médium, jež pak ony informace předává zpět.

Elisa: Eriku, můžeš pro nás sehnat Heatha Ledgera?

Erik: Určitě. Nebude to problém.

(Delší pauza, Erik se vrací s Heathem)

Elisa: Není Heath náhodou z Austrálie?

Jamie: Ano, potvrzuje. Jen jsem na něj zvyklá, že vždy hrál americké role.

Elisa: Ahoj Heathe!

Heath: Dobré ráno!

Elisa: Víš, co tu děláme a znáš otázky, na které se tě chceme ptát?

Heath: Ano, byl jsem dostatečně informovaný.

Elisa: Dobře. Na začátek by jsi nám mohl sdělit, jaká přesvědčení jsi měl o smrti a o tom, co po ní následuje předtím, než jsi přešel na druhou stranu? Změnila se nějak potom, co jsi zemřel?

(Delší pauza)

Jamie: Ano, řekne nám to. Taky se s námi podělí o to, že tvůj seznam začíná být tam u nich známý.

Elisa: Co tím myslíš?

Heath: Jména. Všechna jména na tom seznamu. Je tu u nás několik bytostí, co se diví, proč na tom seznamu nejsou! (pozn. překladetele, jedná se o vtip, seznam známých lidí, se kterými má Elisa v úmyslu učinit rozhovor z druhé strany)

Elisa: Ale ne! Víš, někdy můj mozek nefunguje úplně správně, tak jim prostě řeknu, ať se mi sami ozvou a řeknou svá jména a pak si je napíšu!

Heath: Ne, říkají, že člověk musí dosáhnout určitého statusu, aby se na seznam Elisy dostal! 🙂

Elisa: Och!

Jamie: Heath je v takové rozverné náladě.

Elisa: Tak to vypadá, že ty určitě jsi na top seznamu, Heathe!

Jamie (smějící se): Narovnává se. Je velice dobře oblečen. Má na sobě džíny, tričko a neformální bundu.

Heath: Když jsem byl naživu, moje přesvědčení o životě byla jako změny ročních období. Postupně se měnila, když jsem dosáhl dalších etap mého života.

Jamie: Trochu drmolí tím svým přízvukem.

Heath: Když jsem dospěl, prozkoumával jsem další přesvědčení. Nikdy jsem se neidentifikoval s něčím tak specifickým jako křesťanství nebo buddhismus. Jen mě tak trochu zajímalo. Myslím si ale, že díky své otevřenosti jsem s sebou nesl příliš mnoho energie – další bytosti, pozornost lidí. Myslím, že tohle vedlo k mému zhroucení. Jako malý jsem nikdy nevykazoval známky nerovnováhy nebo neschopnosti najít svůj vlastní střed. Jak jsem se ale začal více otvírat a prozkoumávat, nikdy mě nenapadlo se před tím nějak chránit.

Elisa: Co se tedy stalo?

Heath: Bylo pro mě velmi těžké se soustředit a utišit se. Jako kdyby uvnitř mojí hlavy byla párty nebo bar – konverzace, nápady.

Elisa: Myslíš tím se ochraňovat před dalšími bytostmi/duchy?

Heath: Ano.

Elisa: Aha. Nemyslíš tím nutně negativní duchy, ale duchy obecně.

Heath: Ano. Jsem si jistý, že to byly rozmanité typy. Poslední tři roky života jsem měl momenty absolutní radosti a rovnováhy a den nato jsem měl zničehonic bez důvodu obavy. Nemyslím si, že můj „psychotický stav“ nastal jen tak zčistajasna. Opravdu cítím, že to bylo mou schopností herce dívat se na různé události a situace tak otevřeně, abych je dokázal napodobit a adaptoval se na ně. Inspiruje mě, jak jsou lidé schopni být adaptabilní, ale většina z nich si to neumožní.

Elisa: Můžeš mi říct víc o tvém přechodu na druhou stranu?

Heath: Hmm, bylo to velice poklidné. A zcela neúmyslné. Neměl jsem v ten moment ponětí, že to, co jsem dělal, povede ke smrti.

Elisa: Aha.

Heath: Popravdě jsem sám sebe zklamal, ale v onom stavu mysli – nedostatku spánku – myslím, že jako matka dokážeš pochopit, o čem mluvím. Prostě si myslíš, že děláš dobré rozhodnutí a reálně při nevyspání je tomu naopak.

Elisa: Můžeš víc přiblížit okolnosti a myšlenky, které jsi si uvědomil po své smrti?

Heath: Měl jsem dvě reakce zároveň. Jednou byla čirá vděčnost. Vím, že to zní bizarně, být tak vděčný, že nastal konec nespavosti, úzkosti a hlasům v mojí hlavě. Nenazýval bych to tak úplně komunikací. Nedělal jsem to tak zřetelně, jako to děláme nyní spolu. Byl to spíš ruch. Po momentu opravdové vděčnosti následoval klasický pocit „Co jsem to jen udělal?“ Ale to bylo rychle za mnou díky lásce od členů mojí rodiny, kteří zde pro mě byli a neumožnili mi lpět na mém strachu a obavách.

Elisa: Myslíš, že tvoje smrt byla osud?

Heath: Ne. Myslím, že to byl kiks.

Jamie: Tohle slovo neznám.

Elisa: Pravděpodobně má na mysli něco jako chybu.

Heath: Ano, tak.

Elisa: Řekni mi víc o tvém životě po smrti. Co tam děláš a jak to tam vypadá?

Heath: Dělá mi radost dohlížet na mou dceru. Obrovsky lituji toho, že tam pro ní nejsem. Vzdal bych se svojí kariéry – všeho – kdybych věděl to, co vím teď – jen abych mohl být jejím otcem. Ale můj život po životě je jednoduchý. Moc toho nedělám, nedržím se onoho statusu celebrity, jako to dělají někteří i potom, co přejdou na druhou stranu.

Elisa: Rozumím.

Heath: Je to prostě o tom jí pomáhat a hlídat.

Elisa: Dobře. Dokážeš popsat svoje okolí?

Heath: Vypadá to tu jako místo, kde jsem vyrůstal. Pak ještě místa, kde moje dcera žije a do kterých cestuje.

Elisa: To dává smysl. Získal jsi po smrti nějaké nové vhledy do své perspektivy?

Heath (směje se a upravuje si bundu): Co jsem získal? Rozhodně uvědomění hodnoty lidského života. Je mnohem křehčí, než si myslíme. Máme totiž falešný smysl bezpečí a kontroly. Ale ve skutečnosti se z nás stanou jen velcí loutkoherci.

Elisa: Ano, to máš pravdu. Byl jsi na Zemi proto, aby ses něco speciálního naučil nebo vyučoval?

Heath: Měl jsem mnoho problémů s intimitou, otevíráním se, tím být upřímný a odhodlaný milovat. Cítím, že jsem sem nepřišel, abych se stal nějakou hvězdou a byl nějakým velkým příkladem pro ostatní. Prostě jsem přišel, abych žil život, který bych miloval a naučil se přijímat a akceptovat lásku. Mnoho lidí, když se zamilují a překlenou se přes to období extáze a prozkoumavání. V ten moment, kdy začneš žít vztah stabilně…To byl ten moment, kdy jsem…

Jamie (směje se): Taky to slovo neznám. Je to něco jako „vrtět se“; znamená to nestabilní.

Elisa: Možná jako kolísat.

Heath, Ano, to byly ty momenty, kdy jsem začal být nestabilní a snažil jsem se couvnout nebo ten vztah sabotovat. To byla moje lekce, ale necítím, že jsem ji zcela uzavřel.

Elisa: Ach.

Heath: Ale pokusím se a ujistím, že mojí dceři se to povede.

Jamie: Teda, ten je z ní paf!

Elisa: Jé, je to krásná holčička.

Jamie: Hrozně rychle na ni přijde řeč.

Elisa: A byl jsi tu proto, abys něco ostatní naučil?

Heath: Samozřejmě bych byl potěšen, kdyby si z mého života lidé něco vzali, ale nebyl v tom z mojí strany vědomý úmysl.

Elisa: Takže v tvém duchovním „plánu“ nebylo nic specifického, co bys měl lidi naučit?

Heath: Ne v tomto životě.

Elisa: Dobře. Existuje něco, čeho bys litoval?

Heath: Pouze fakt, že jsem nemohl být otcem svojí dceři.

Elisa: Existuje nějaký minulý život, který s námi můžeš sdílet a jež ovlivnil ten poslední?

Heath: To je velmi dobrá otázka.

Jamie se nahlas směje.

Jamie: Velmi chytré! Říká, že porovnávat životy mezi sebou je jako udržovat tajnosti.

Heath: Jako když jsi naživu a tvoje sexuální orientace je něco, co schováváš. Když se ale vrátíš do nefyzické podoby, existuje tu jen upřímnost a pradivost – jediné tajemství může být „Které z životů jsi vedl nebo miluješ.“

Jamie: Vtipkuje o tom, přijde mu to podobné.

Heath: Pamatuji si život, kdy jsem byl Ir ve válce.

Jamie: Ukazuje mi koně, meč a brnění, jež vypadají zcela jako ručně dělané. Nevypadají jako ty módní, které známe z nejlepších filmů. Působí spíš jako něco, co někdo udělal „na koleni“ na dvorku.

Heath se směje.

Heath: V tomto životě jsem mladý, asi 14, 15, 16 let a jsem nadšený, že půjdu do války ještě spolu s pár dětmi mého věku. Je to skvělý věk na to být na koni a bojovat, ale zjevně existovaly pro děti tohoto věku zákony, které to zakazovaly – hlavně proto, že ona válka byla velmi drsná.

Elisa: Ach bože.

Heath: Také chtěli, aby tito mladí chlapci zůstali ve vesnici a pomáhali zde. Ale já jsem neposlouchal.

Jamie se chichtá.

Heath (máchá kolem sebe rukami trochu rozpačitě): Neposlechl jsem. Já a čtyři další chlapci jsme osedlali koně, vzali si, co jsme mysleli, že bude stačit a když jsme dorazili na bitevní pole, mluvili jsme o tom, co budeme dělat. Jak zamaskujeme svůj věk a za koho se budeme vydávat. Ale nakonec jsme zbaběle ujeli.

Jamie (pobaveně): Teď se směje sám sobě.

Heath: I s těmi nejlepšími záměry jsme podlehli strachu a ustoupili. Rozhodli jsme se, že to budeme držet v tajnosti. Vytvořili jsme povídačku o tom, jak jsme bojovali v menší bitvě, vyhráli a jeli domů. Díky dobrému přátelství jsme si důvěřovali a věděli, že na to nikdo nepřijde. To mi pomohlo lidem věřit, ale nikdy to nezlomilo strach z dosažení toho, co jsem potřeboval. To se pak projevilo v dalších životech. Vím, že jsem se podobně zachoval mnohokrát. A zase.

Elisa: Nevyhrál jsi nad svým strachem?

Heath: Dá se to tak řici.

Elisa: A chceš, by to nadále zůstalo tajemstvím? Nechci, aby se ven dostalo to, že jsi utekl z bitvy.

Jamie se směje.

Heath (pobaveně): Myslím, že teď už je zajíc z pytle venku:-)

Elisa: Dobře. Vyslyšeli bychom ale tvoje přání. Jaký byl tvůj největší úspěch, když jsi byl naživu? A co se od té doby změnilo?

Heath: Jsem velice pyšný na to, kam jsem se v kariéře dostal, ale také, jak jsem si dokázal udržet soukromí. Pracoval jsem na tom usilovně a i jsem se několika lidí ptal, jak se jim podařilo udržovat v rovnováze život v tomto smyslu.

Elisa: A nyní, když jsi duch v nefyzickém světě…

Heath: Teď když jsem tu, už se to nezdá tak důležité. Tvoje vnímání se trochu změní.

Elisa: Chápu. A nyní z pohledu toho, kde jsi teď, co považuješ za svůj vrcholný úspěch?

Heath: Asi není žádný, který bych vyzdvihl.

Elisa: Určitě je jedním z nich to, že jsi byl otec Matyldy.

Heath: Souhlasím, ale neměl jsem na to skoro žádný čas.

Elisa: Rozumím.

Heath: Ale jsem hrdý na to, že vzešla z opravdové lásky a jak je její máma silná.

Elisa: Dobře. A měl bys teď nějakou zprávu pro lidstvo? Cokoli, co by jsi chtěl se světem sdílet?

Heath: Je fajn si oblékat věci jiných lidí, ale nikdy tím nezamaskujete, kým ve skutečnosti jste.

Elisa: Velká pravda.

(Pauza)

Elisa: Děkujeme ti moc, Heathe!

Jamie: Díky.

Heath: Díky za váš čas.

Elisa: A my tobě za tvé sdílení a vhledy. Doufejme, že si z toho lidé něco vezmou.

Jamie: Heath mává trochu ztuhle, skoro jako vojenským způsobem.