Autor: Je důležité si všimnout, jak se duchovní láska odlišuje od lásky osobní. V rámci osobní lásky často vyzýváte ostatní lidi, s kterými rezonujete, aby se s vámi blíže poznali a propojili. Duchovní láska má takřka opačný pohyb. Místo snahy pozvat každého do svého srdce, je to příležitost vyzařovat lásku směrem ven – těm, kteří to na své cestě nejvíce potřebují.
Je to čistě uznání toho, že lidé, kteří ubližují ostatním, tak jednají instinktivně kvůli nevyřešené bolesti. Její hloubky si nejsou vědomi a tak se jí snaží vyhnout podmaňováním ostatních, manipulací, krutostí nebo ubližováním. Podvědomí nevědomé bytosti funguje tak, že dokud hrají roli „lovce“, věří, že jsou osvobozeni od vzpomínky, jaké to je, když jsou „loveni“. Je to jednoduchá rovnice trauma, aby se předešlo jeho opakování. Ubližuji, aby mi nebylo ublíženo.
Tímto porozuměním neschvalujeme jejich chování na žádné úrovni, jen dokážeme vnímat, jak daleko může zajít mód přežití temnoty.
Nehledě na to, jak moc vás tyty činy mohou rozčilovat, požehnáním duchovní lásky se k tomu lze postavit takto: „Posílám vám toto světlo, protože respektuji evoluci vaší duše natolik, abych vám pomohl se vyhnout opakované historii bolesti tím, že budu kritizovat nebo odsuzovat vaše konání. Žehnám vám, aby se narušily cykly ubližování tak, aby žádný člověk včetně vás nebyl nadále zraňován.“
Esence duchovní lásky tkví v osvobození se od rozhodování o tom, kdo je nebo není hoden světla, protože ti, co jej nejvíce potřebují, nejčastěji naříkají těmi nejhoršími, sebe-destruktivními způsoby.
Pokud budete chtít rozlišovat, kdo si světlo zaslouží či ne, vždy vás to pasuje do role existenčního pekla souzení a ukazování si prstem. Přitom se takové peklo ukončí jen, když si uvědomíte, že i vy jste Božskou bytostí a nabídnete světlo těm, jež ho nejvíce potřebují.
Duchovní láska není obhajobou činů nevědomých lidí; je to čistě způsob, jak žehnat ostatním tím samým světlem, jež vám umožňuje vlastní nekonečnou kapacitu se rozpomenout a poznat sebe sama pro dobro všech.
Jednoduše řečeno, pokud někomu posíláte světlo, žádáte tím Vesmír, aby pomohl upravit jejich chování k obrazu Božskému.
Čím více vyzýváte Vesmír k pomoci ostatním rozpoznat jejich pravou Božskou podstatu, tím více se probouzí i ve vás.
Myslete na to, když se potkáte s narcismem a nevědomým chováním. Děje se tak jen proto, že lidé s těmito tendencemi potřebují požehnání. Nemusíte je vpouštět do svých domovů nebo jim důvěřovat svěřením svých potomků, ale i oni jsou součástí stvoření a potřebuji „posvítit“ na své cestě, abychom společně posunuli svět do většího míru a propojeného vědomí. Jen láska dokáže napravit rovnost a expanzi všech živých bytostí. Nehledě na to, co tedy před sebou uvidíte, vibrace lásky je připravena transformovat vaší realitu. Jen, aby mohla proudit na tento svět, potřebuje k tomu vaše otevřené srdce.
