Autor: Wim Hof má neobvyklý talent. Dokáže ovládat svou mysl, s jejíž pomocí reguluje teplotu uvnitř svého těla. Díky této schopnosti zvládne chodit naboso po horách, koupat se hodiny v ledové vodě nebo si třeba zaběhnout maraton v poušti bez přísunu tekutin.
Wim ale není jen obyčejný rekordman. Usilovně spolupracuje s vědou a snaží se rozvinout teorii, že ovládání mysli je v případě extrémních situací vůbec to nejdůležitější, co máme.
Jak jsi se dostal do zimy?
Začalo to, když mi bylo 17. Zajímal jsem se o sebekontrolu. A jednoho dne v parku mě přitahovalo jezírko se studenou vodou. No tak jsem do něj vlezl. Asi po minutě mi došlo – to je ono, tohle mi otevře cestu.
Změnil jsem styl dýchání a asi po měsíci jsem byl schopen čerpat tolik kyslíku sám ze sebe, že mi to stačilo na 5-7 minut pod ledovou vodou bez dýchání. Naučíte se prostě dýchat jinak. Je to úžasný pocit.
Seděl jsi ve vaně plné ledu 1h a 53m. Jak?
Zůstal jsem v teple díky své mysli – pomocí řízení dýchání. Díky mé mysli pracuje hormonální systém. Moje buňky produkují o 300 % více metabolické aktivity. To znamená energii. Hodně energie. A ta mě udrží v teple.
Vážně?
Až dosud nám vědci tvrdili, že náš nervový systém nemůže být řízen pomocí dobrovolné vůle. Moje technika, opět vědecky ověřená, ale dokazuje opak.
V jednom ze srovnávacích výzkumů vyprodukovalo 12 mých studentů více adrenalinu ležíce na posteli, než někdo, kdo skákal poprvé bungee jumping a měl pořádně nahnáno. Dokonce i když jim byla podána látka, z které se člověku udělá špatně za 5-8 hodin, účinky byly pozorovány už po 15 minutách. To je dokonalá sebekontrola.
Dobré zprávy pro dobrodruhy?
Všichni hledači extrémního dobrodružství hledají zároveň také sebekontrolu. Možná to nevědí, ale je to tak. Ke všem těmto lidem chovám velký obdiv, protože právě tento typ lidí dokáže využít svou spiritualitu a spojit ji s extrémními aktivitami.
Cítíš tedy vůbec nějakou zimu?
Ne, pokud se soustředím, tak vůbec žádnou. Nervový systém je jednoduše o nervech. Pokud dokážete kontrolovat nervový systém, budete produkovat spoustu dopaminu, který redukuje bolest. Tělo je pak připraveno jít do extrému.
Měl jsi někdy „ledové“ zranění?
Ano, jednou. Běžel jsem tehdy v Laponsku a byla pořádná zima. Kolem 18. kilometru mi začal zlobit krevní oběh a od kolene dolu jsem nic necítil. Noha byla jako dřevo.
Doktor byl tehdy velmi skeptický a řekl, že byla napáchána nenapravitelná škoda. Dostal jsem spousty prášků a měl zůstat v klidu. Já ale udělal přesný opak. Žádné prášky ani jiné medikamenty, jen přírodní léčba. Místo čtyř měsíců to trvalo měsíc. Vyléčil jsem se sám.
Běháš i v poušti. Jak se vyrovnáváš s obrovským horkem?
Myslel jsem si, že když zvládám skvěle zimu, budu zvládat dobře i horko. A tak jsem běžel maraton v Namibii – bez přípravy a bez pití. Fyziolog řekl, že je to neuvěřitelné, protože mé tělo zůstalo na teplotě 37 stupňů.
Dehydratace?
Ano, 5,2 litru. Po závodě jsem něco vypil, dal si pár piv a bylo mi zase dobře.
Co plánuješ dál?
Nyná bych rád se skupinou dvaceti lidí vylezl na Kilimandžáro. Za 36 hodin jen v kraťasech a botech. Je to způsob jak ukázat, že to může dokázat každý.
Chci být schopen běžet bez oblečení ve sněhu. Co pro to mám udělat?
Nejlepší je dát si studenou sprchu hned po teplé. Pokud to budeš dělat pravidelně, uvidíš změnu. Další dobá věc je dýchat více, než si myslíš že je potřeba. Způsobů jak trénovat je mnoho.
Zdroj: www.redbull.com
Doporučený článok: www.behame.sk/ostatne/wim-hof-muz-ktory-beha-v-arktide-v-kratasoch-a-bosy
