Autor: „V práci je blázinec“. Jak často něco takového slýcháte? Nebo to dokonce říkáte vy sami? Pravděpodobně až příliš často.
Pro mnoho lidí se pojem „v práci je blázinec“ stal jejich obvyklým stavem. Proč ale?
Podstatou tohoto problému je neustálý příval vyrušování – fyzických i těch virtuálních, které kouskují práci.
Spojte si to se současným trendem přílišné kolaborace (online) a nezdravou posedlostí růstem za každou cenu. Výsledkem je pak úzkostný a šílený nepořádek.
Není tedy divu, že lidé pracují déle, začínají dříve a končí později. Pracují také o víkendech či v každé volné chvíli. Dostávají se do situace, kdy prostě není možné jejich práci dokončit v rozumné době.
Ta se postupně transformuje v něco, co je na úkor života. Život se stal zbytkem, drobkem. Tím, co zbude po práci.
To není v pořádku. Je to neakceptovatelné.
A co hůř, dlouhé pracovní hodiny, přílišná zaneprázdněnost a nedostatek spánku se staly pro lidi v současnosti jakýmsi vyznamenáním. Dlouhodobé vyčerpání ale není známkou cti, je to příznakem hlouposti. Společnosti, které toto po svých zaměstnancích požadují, si samy zavařují na jejich úkor.
Tento fenomén se ovšem netýká jen organizací – jednotlivci a soukromí podnikatelé se s ním také potýkají.
Řekli byste si, že se všemi těmi hodinami, které lidé do práce investují, se bude nápor snižovat. Naopak. Nároky se zvyšují.
Ve skutečnosti ale práce zničehonic nepřibývá.
Problém tkví v tom, že pro práci skoro neexistuje vyhrazený čas bez přerušení.
Pracujeme tedy více, ale méně se toho udělá? Na první pohled to nedává moc smysl. Tím důvodem je však promarněný čas věcmi, na kterých nezáleží.
Charakterem šílených společností je zejména jedna věc: plýtvání. Plýtvání času, pozornosti, peněz a energie.
Kolik hodin je ve skutečnosti za týden z oněch 60, 70 či 80 pracovních hodin stráveno nad prací samotnou? Kolik z nich je promarněno zbytečnými meetingy, nepozorností či neefektivními metodikami? Většina.
Odpovědí na tento problém není pracovat více hodin, ale netrávit jej blbostmi. Není potřeba zvýšit produkci, ale omezit nepozornost, permanentní úzkost a stres.
Stres je jako infekce, která se šíří od zaměstnavatele na zaměstnance, od jednoho člověka k druhému a od nich pak směrem k zákazníkovi.
Stává se rezistentní vůči klasickým řešením, která jen situaci zhoršují.
Pamatujte, že stres nelze uzavřít v nějaké korkové láhvi. Nezastaví se na hranici práce jako takové. Najde si cestu i do osobního života. Nakazí vaše vztahy s přáteli, rodinou i vašimi dětmi.
Nekonečné sliby se opakují. Více triků pro správu a řízení času. Více způsobů komunikace. Více informací šířících se napříč oddělenými platformami a různorodými místy. Nové požadavky, které vyžadují více pozornosti směrem k real-time konverzacím, jež neustále v práci probíhají. Rychleji. Rychleji! Ale proč? Zač? Všeléky nalevo a napravo. Nic nepomáhá. Šílenství.
Na přání mohou fungovat filmy, televizní seriály a nebo podcasty, ale ne vy.
Váš čas není nějakou televizní epizodou, kterou si někdo vyžádá v 10 hodin v sobotu večer.
Není také určen k tomu, abyste bedlivě sledovali každou konverzaci ve všech místnostech vašeho firemního chatu po celý den.
Pokud je to u vás v práci pořád šílené, máme pro vás čtyři slova: Vyserte se na to. A další dvě: A dost.
Nejenom, že blázinec v práci nefunguje, ale jeho původ – nezdravá obsese s ohledem na rapidní růst – je stejně tak zkažená. Příliš vysoká a nerealistická očekávání stahují lidi na dno.
Nastal čas, aby společnosti přestaly žádat svoje zaměstnance o to, dostat se s lapajícím dechem na ještě vyšší metu. Navíc uměle definovanou lidským egem, když k tomu není ve skutečnosti důvod. Přestaňme oslavovat šílenství.
Posledních 17 let vytváříme a udržujeme v naší firmě Basecamp poklidné prostředí. Takové, které není motivováno strachem, zkratkami typu ASAP (pozn. redakce – jak nejrychleji to jde), pospícháním nebo ponocováním. Nesplnitelnými sliby, vysokým obratem, přepjatou spoluprací nebo konzistentním meškáním uzávěrek. Projekty, které se zdají být nekonečné. Smyšlenou zaneprázdněností nebo nesprávnými odhady, které vedou k systémové úzkosti.
Žádný růst za každou cenu. Žádná konstantní, předstíraná zaneprázdněnost. Žádná rozhodnutí založená pouze na chtíči ega. Prostě žádná honička.
I tak jsme profitující po 68 kvartálů, celých 17 let. Záměrně jsme naší společnost udržovali malou, kompaktní – věříme, že to je klíčem ke klidu.
Jako technologická firma bychom měli soupeřit o místo v Silicon Valley, ale my místo toho spokojeně sídlíme v Chicagu, přičemž naši zaměstnanci pracují vzdáleně ze 30 různých měst po celém světě.
Po většinu roku pracujeme 40 hodin týdně. V létě dokonce 32 hodin, 4 dny v týdnu. Každé 3 roky posíláme svoje lidi na měsíc dlouhou dovolenou v kuse. Nejenom, že jim dovolenou proplácíme, my jí také platíme.
Ne, nebude to v 9 hodin ve středu večer. Může to počkat na čtvrteční ráno na devátou. Ne, nebude to v neděli. Bude to v pondělí.
Když vejdete do naší kanceláře, máte pocit, že jste se ocitli spíše v knihovně než-li v chaotickém prostředí vývoje. Hluk a pohyb nejsou žádným indikátorem aktivity a pokroku – jsou pouze známkou zvuku a pohybu.
S Basecampem se pohybujeme v jednom z nejvíce konkurenčním odvětví na světě. Dominují v něm skuteční obři a často začínají se stovkami miliónů dolarů v zádech od svých investorů. My jsme si nevzali investici žádnou. Odkud tedy naše peníze pochází? Od našich zákazníků. Ti kupují to, co prodáváme a my se k nim chováme ukázkově. Můžete nás nazývat staromódní.
Naše benefity tkví v tom, že své lidi „vyháníme“ z kanceláře – nenutíme je zůstávat déle. Doručujeme jim do jejich domů nebo pracovních kuchyní čerstvé ovoce a zeleninu. Chcete se ve svém volném čase naučit hrát na kytaru? Rádi vás podpoříme a vše zaplatíme.
Zaplatíme vám i masáž, ale maséra do práce zvát nebudeme. Uvolnit se na 60 minut a pak zasednout ke stolu je falešnou relaxací. Žádné signály „zůstaňte tady ještě“. Vše je nastaveno tak, aby pracovní den byl rozumně dlouhý – vy pak jdete domů, pokračovat ve svém životě.
Objeví se u nás někdy stresové situace? Samozřejmě – to už je život. Je každý den růžový? Nikoliv, lhali bychom, kdybychom to tvrdili. Ale děláme to nejlepší, co dovedeme, aby tyto momenty byly pouze výjimkami. Převážně jsme tedy poklidná firma, kde panuje rovnováha. Je to naše volba, která funguje za pomocí praxe. Je to totiž náš záměr. Udělali jsme odlišná rozhodnutí než ostatní. U nás v Basecampu není v práci blázinec.
Navrhli jsme naší společnost jinak. Jsme tu, abychom vám prozradili jak, a ukázali, jak můžete udělat totéž. Jen to musíte chtít. A pokud to uděláte, uvědomíte si, jak moc krásnější je takhle žít. I vy můžete mít klidnou firmu.
Kniha, kterou se na toto téma chystáme vydat, je zaměřená na „pacienta“. Poukazuje na jednotlivé „choroby“ moderního pracovního prostředí a souvisejících metod. Potírá neúspěšné pokusy o nápravu a odporuje těm rituálním. Bojuje s časově náročnými „infekcemi“, které dnes postihují lidi v práci. Máme k dispozici předpis, který funguje a skutečně pomůže.
Chaos by se v práci neměl stát přirozeným stavem. Úzkost není předpokladem vývoje. Sezení celé dny na schůzkách není požadavkem úspěchu. Toto všechno jsou zvrácenosti práce – vedlejší efekty pošramoceného modelu. Jsou způsobeny následováním těch nejhorších praktik. Je to jako následovat lumíka skokem ze skály. Vy uhněte stranou a nechte ostatní blázny skočit.
Klid znamená profit.
Klid ochraňuje čas lidí a jejich pozornost.
Klid je rozumné očekávání.
Klid je 40 hodinový pracovní týden.
Klid znamená také čas mimo práci.
Klid je viditelný horizont.
Klid představuje schůzky jen v případě nutnosti.
Klid je komunikace v kontextu.
Klid je nezávislost.
Klid znamená udržitelné metody, které dlouhodobě fungují.
Na konci naší knihy to pochopíte.
Tak pojďme na to.
Autorem článku je Jason Friedel, majitel a CEO ve společnosti Basecamp. Článek se původně objevil na serveru Medium.com.
Překlad: Ladislav Šulc
