Dr. Joe Dispenza: Ďalšia (ne)uveriteľná manifestácia mojej dcéry [Úryvok z knihy]

Než postoupíme dál, rád bych se s vámi podělil o příběh, který názorně ukazuje, jak silný a efektivní může být kontakt s vyšší inteligencí pro to, aby se změna stala integrální součástí vašeho života. Moje děti, teď již dospělé, používaly meditaci podobnou té, kterou popíšu ve třetí částí teto knihy. Díky praktikování těchto metod prožily několik pozoruhodných dobrodružství.

Od jejich dětství máme dohodu, že pracují na vytváření materiálních věcí nebo událostí, které chtějí prožít. Naše pravidlo tedy je, že já nijak nezasahuji, ani nenapomáhám při dosažení výsledku. Musí vytvořit zamýšlené skutečnosti samy využitím své mysli a interakce s kvantovým polem.

Moje dcera, které je něco přes dvacet, studuje umění. Bylo jaro a já jsem se jí zeptal, co chce dělat během letních prázdnin. Měla hotový nákupní seznam! Namísto typické brigády doma chtěla pracovat v Itálii, učit se nové věci a sbírat zkušenosti, navštívit nejméně šest italských měst a strávit jeden týden ve Florencii, protože tam má přátele. Prvních šest týdnů v létě plánovala pracovat, slušně si vydělat a zbytek volna pak strávit doma. Pochválil jsem ji za jasnou vizi toho, co chce, ale připomněl jsem, že to jak nakonec její vysněné léto dopadne, zorganizuje pomocí univerzální inteligence. Ona se postará o „co“ a vyšší vědomí o „jak“.

Protože moje dcera je vycvičená v umění myslet a cítit v předstihu před skutečným prožitkem, pouze jsem jí připomněl, aby nejen každý den vyslovila svůj záměr týkající se toho, jak bude její léto vypadat – jaké lidi potká, co se stane, jaká místa navštíví – ale aby také cítila, jaké to bude tyto věci prožívat. Požádal jsem ji, aby si v duchu vytvářela vizi tak dlouho, dokud nebude tak jasná a reálná, až se myšlenka, kterou si myslí, stane zkušeností a synapse jejího mozku začnou tuto informaci zapojovat, jako by se jednalo o skutečnost.

Kdyby zůstala „být“ tou mladou ženou v pokoji na kolejích, která sní o cestě do Itálie, pak by byla stále stejnou osobou žijící ve stejné realitě.

I když byl teprve březen, musela začít „být“ tou mladou ženou, která strávila v Itálii polovinu léta. „Žádný problém,“ odpověděla mi. Tyto věci už znala, když si přála účinkovat v hudebním videoklipu nebo když chtěla prožít neomezené řádění a utrácení při nákupech. Obojí se přihodilo s dokonalou elegancí. Pak jsem dceři připomněl: „Ze svého mentálního výtvoru této zkušenosti nemůžeš odejít jako stejný člověk, kterým jsi byla předtím. Musíš vstát ze židle, jako bys právě prožila to nejkouzelnější léto v životě.“ „Chápu,“ přisvědčila. Rozuměla mé připomínce, že se musí každý den změnit a přejít do nového stavu bytí. A po každém mentálním tvoření měla po celý den povznesenou náladu a byla vděčná za tuto zkušenost.

O několik týdnů později mi zavolala. „Tati, univerzita nabízí letní kurz dějin umění v Itálii. Mohla bych srazit cenu ze sedmi na čtyři tisíce dolarů. Pomůžeš mi to zaplatit?“ Ne, že bych byl rodič, který svým dětem nepřeje, ale nepřipadalo mi to, jako to, co bylo původně jejím cílem. Snažila se mít výsledek tohoto možného osudu pod kontrolou, namísto aby ponechala běh událostí na kvantovém poli. Poradil jsem jí, aby se do toho italského výletu skutečně vžila, aby myslela, cítila, mluvila a snila „v italštině“, dokud se v tom prožitku neztratí. Když volala po několika týdnech znovu, bylo její vzrušení přímo hmatatelné. Byla v knihovně, bavila se se svým učitelem dějin umění a zničehonic začali mluvit italsky, oba mluvili plynně. Vtom jí učitel řekl: „Právě jsem si vzpomněl. Jeden z mých kolegů shání někoho, kdo by učil italštinu pár Američanů, kteří budou toto léto na studijním pobytu v Itálii.“

Samozřejmě že dceru vzali. Nejen, že bude placena za výuku (všechny náklady jí zaplatí), ale stráví šest týdnů v šesti různých italských městech, poslední ve Florencii, a přijede domů na druhou polovinu léta. Demonstrovala svou práci snů a všechny stránky své originální vize.

Nešlo o případ mladé ženy, která jde za svou příležitostí s tradičním tvrdošíjným odhodláním – prohledávat internet, nahánět profesory atd.

Namísto toho, aby se řídila příčinou a následkem, moje dcera změnila svůj stav bytí tak, že ona zapříčinila následek. Žila podle kvantového zákona. Když se elektromagneticky spojila se zamýšleným osudem, který existoval v kvantu, její tělo pak bylo přitahováno k této budoucí události. Zkušenost ji našla.

Výsledek byl nepředvídatelný, objevil se způsobem, jaký vůbec nečekala, byl synchronický a nebylo pochyb o tom, že se jedná o výsledek jejích vnitřních snah.

Chvíli se nad tím zamyslete.